Před lety vycházely v edici Odeon detektivky „3x s …“ Byly to vždy tři příběhy s jedním detektivem. Pro záchranářský blog pro Vás vyměním detektiva za záchranáře a doplním stejného pachatele…tentokráte pánev.
CET 21:11.56 h / výzva: úraz / kdo: muž 56 let /místo: ulice před popisným číslem/ upřesnění: třes mozku po úderu do hlavy.
Zní to jako klasika – až na to, že v naší branži nebývá klasického snad nikdy nic. Tak to bylo i v tomto případě. Hlavně varováním už bylo, že se na scéně pohybovala žena v županu s emocemi ve varu. Přijíždíme pod obřím hororovým úplňkem a před se rozestupuje jako špalír nemrtvých z filmu o zombie apokalypsy půlka obyvatel ulice. Přední řada vykuleně mžourá na probíhající scénu jako by nevěřili novému dílu reality show Ulice[i] (že to bylo na ně byla až moc realistická show?). Na obrubníku sedí borec jak z reklamy na prášky na bolest hlavy. Má ručník na hlavě, krev mu teče po čele a hledí do prázdna.
Nad pánem se sklání ona dáma v županu a starostlivě kvoká. „Dobrý večer,“ zdvořile jsme začali, “Copak se tu stalo? To je pan manžel?“ Paní se zapýřila, ale než něco stačila říct, dolehla k nám poznámka od sledujícího: „Jo, manžel… ale cizí ženský.“ Aha. Takže scéna reality show přeskakuje na vyšší úroveň Ordinace a Ulice dohromady.
A pacient? Rozražené čelo, levé oko mizí pod otokem jak Titanic pod hladinou a paměť v defaultním módu: „Já nic, já muzikant.“ Alkohol? Nula. Vztahová zodpovědnost? Taky nula. Ale partnerka? Ta boduje jak Šarapovová v semifinále.
A pak to přijde. Z domku vyletí sportovní taška. OK. Pak aktovka. Ledvinka. Peněženka. Brýle.
A nakonec… teflonová pánev střední ráže. Trajektorii měla balistickou, dopad měkký – tentokrát jen symbolický. A za tím vším soundtrack zamykajících se dveří. Tak zase jedné podváděné manželce došla trpělivost. Pacient tvrdil, že to bylo „zničehonic“. Partnerka prý do té chvíle byla klidná, láskyplná, pečující žena. Láska je prý slepá, o to hůř, když prohlédne. To se pak zákonitá manželka změnila ve Valkýru s hliníkovým kyjem obaleným teflonem v ruce a rozhodla se řešit věci pudově.
Na různé „pánevní“ případy si vzpomenu, když mě přepadne nutkání udělat něco podobného. Vzít pánev a více či méně jemně jí zaklepat příteli na čelo. Jen můj důvod je ten, že ve skrytu duše doufám, že by třeba mohlo u něj dojít k restartu. Dřív, než dojde k mému definitivnímu odchodu…
Někdo má Ctrl+Alt+Delete. Někdo pannu Marii. A někdo pánev. A některé ženy mají všechny tři. Včetně trpělivosti. Do času.
Další pánevní případ byl také v temnotě. Noční výjezd…
CET 00:25 h /výzva: uraz hlavy / kdo: žena, 35 let/ místo: RD /upřesnění: po pádu, boule, spavost.
Byla noc a všichni slušní lidi a domácí zvířátka spali. Přijíždíme na místo. Otevírá nám manžel. V očích výraz člověka, co právě prožil cosi jako blízké setkání třetího druhu. Vede nás do obýváku. Na zemi hajá „Madame Šavle“. Decentně ublinkává, jako by se snažila udržet poslední zbytky důstojnosti. Boule na hlavě je jak od jednorožce po srážce s realitou. Před ní leží majestátní litinová pánev. Ano, ta klasická, po babičce. Ta, co vydrží s přehledem i jaderný výbuch. Pečlivým šetřením a za drsného kibicování ležící paní se podařila jakási rekonstrukce. Dáma se nejprve krásně pohodla s alkoholem a následně se krásně nepohodla s manželem. Zbraní volby byla výše zmíněná pánev. Výhru nakonec shrábla fyzika. Při 2,5 promile se to dalo očekávat. Jak se pacientka rozmáchla, těžká pánev ji porušila už tak problematickou rovnováhu a ona upadla. A to přímo hlavou do pánve. Manžel zapálil svíčku pod Jágrem na stěně a děkoval, že to neschytal on. Pak zavolal záchranku. Závěr pánevní srážky: otřes mozku, ego v troskách, domácí válka ukončena záchranářským mírem. Pánev přežila pro další tři generace.
A když říkáme, že jsme v edici „3x“, mám tu ještě jeden případ. Jen nevím, proč všechny případy spojené s pánví jsou situované do večerních hodin.
CET 19:49:01 h /výzva: poruchy vědomí /místo: na ulici /kdo: muž 26 let /upřesnění: úder tupým předmětem, popáleniny.
Výzva byla matoucí. Tentokrát ani naše divoké představy o tom, co se mohlo stát, nedosáhly reality. Po dojezdu na místo vidíme sídlištní apokalypsu. Na chodníku leží v krvi mladík. Má popálená ramena, mozek ve stavu stand-by a, jak jinak, dav přihlížející filmařů amatérů. Sledujícím chybí už snad chybí jen gauč, aby 3D sledování epizody „true crime“, milovaných „skutečných případů“, aktuálního to mediálního trendu, bylo dokonalé. Pokus o vraždu? Čím? Ano, přesně tak, zbraní byla naše stará známá PÁNEV. Krasavice, černá litina, ještě syčící se zbytky oleje. Kuchyňská zbraň hromadného smažení. Z balkonu ve třetím patře se vyklání mladá novomanželka. Prý jen „na chviličku“ odešla z kuchyně pro zvonící telefon“. A „ten olej tak nějak vzplanul“… Tak jí v panice napadlo to „nejlogičtější“ řešení. Vyhodit pánev ven z okna. A to i s hořícím olejem. Na ulici. Naneštěstí hořící pětikilová střela dopadla bez většího zaměřování přímo na nic netušícího kolemjdoucího, který měl v plánu jen koupit rohlíky ve večerce. Místo toho dostal do hlavy žhavým litinovým asteroidem. Výsledkem byl vážný otřes mozku, proražená lebka a puchýře na ramenou. Cynicky by se to dalo přirovnat ke kuchyňské verzi napalmového útoku. Pravdou je, že i domácí kuchařinka může být zbraňový inženýr.
Poučení? Když hoří olej, neházej ho po lidech. Tohle není domácnost. To je Mad Max v kuchyni.
[i] Ulice – nekonečný televizní seriál TV Nova ČR