Jednou jsme na výzvu rodiny jeli pro babičku, se kterou si doma už nevěděli rady. Stará paní odmítala jíst, odmítala pít a postupně dokonce přestala poznávat členy rodiny. Zkrátka ztrácela postupně zájem o svět. Potíž se projevila již v počátku naší návštěvy. Rodina nám nebyla schopna říci, s čím se paní v požehnaném věku 90+ léčí a zda bere nějaké léky. Jistí si ale byli, že je určitě dementní a senilní a má taky ty cizí žrouty mozku (pozn.: zřejmě měli na mysli pány Alzheimera a Parkinsona).
Ve voze záchranky jsme zjistili, že paní trpí kromě jasných známek dehydratace a podvýživy, i dalším problémem, a to zásadním. Byla jím velmi vysoká hladina krevního cukru. Tedy taková, která už ručním přístrojem byla nezjistitelná – překračovala hodnoty 30 mmol/l. Infuzní zavodnění způsobilo, že ještě před příjezdem do nemocnice s námi začala pacientka mluvit a byla schopna bezproblému odpovídat na naše dotazy. Následná laboratorní kontrola hodnoty krevního cukru vše potvrdila, byla 66,9 mmol/l. S potěšením konstatuji, že se paní vrátila k rodině bez známek demence a pány z cizích krajin nikde cestou ani nepotkala.
Další výjezd směřoval k případu muže, který zkolaboval – jak zněla doslovně přepsaná zpráva volajícího – „u levé lajny na záškolním hřišti při pravidelném večerním pánském fotbálku“. Podle spoluhráčů se začal nejprve tak nějak divně potácet, pak si sednul a najednou lehl, nemluvil a na třesení a křik dokázal zareagovat jen podrážděným ucukáváním. Za dobu, kdy se po večerech scházeli u mičudy, ostatní již věděli, že je spoluhráč diabetik a má u sebe glukometr. Výsledek kontroly hladiny krevního cukru na tomto přístroji byl 5,2 mmol/l, tedy hodnota normální, a tak ani tento problém dále posádce záchranné služby nehlásili A to byla ta zásadní mýlka.
Pro laika a zvlášť pro takového, který nežije s postiženým v jedné domácnosti je diferenciální dignostika hypoglykemie obtížná. Poruchy v mozku úspěšně simulují příznaky cévní mozkové příhody – typicky obtížná mluva, zhoršená artikulace, divné odpovědi a slabost. Dotyčný se neudrží na nohou nebo se vůbec nezvedne. Mozek jede na cukr, a tak nedostatek právě krevního cukru se může projevovat i pozoruhodnými stavy. Může tomu být jako u pacienta, který z ničeho nic začal doma zpívat stylem velmi obehrané desky „ná tý louce zééélenýýý“ … no, zpívat…já osobně trpím hudebním hluchem, ale tohle tedy opravdu nebyl doslovném smyslu zpěv jako takový – co chybělo na rytmu, doplnila hlasitost. Podezření na alkohol se nepotvrdilo, ale hladina cukru ukázala pěknou hodnotu 2,1 mmol/l. Mozek mu prostě hladověl…po CUKRU!
PRVNÍ POMOC pouze ale v případě, že pacient je při vědomí!
Kousek mléčné čokolády Milka slazené cukrem je výtečným pomocníkem – pod jazykem se rychle rozpustí a tak proniká do organismu.
Nevhodné jsou nápoje a potraviny slazené glukozo-fruktozou, typu zero, dia a pod.
NEPODÁVAT moučkový cukr a ani nic jiného sypkého.
Mimochodem, v somatizaci je cukrovka vnímána jako reakce těla na psychický „pocit ztráty radosti a sladkosti života jako takového“…nemůže na tom něco být?
#cukr #mozek #glykemie #úzkost #deprese #emoce
A co třeba sladké slovo, to asi taky nepomůže 🙂 Hlasuji pro čoko!
V této požehnané době, bude mít nejspíš cukrovku sto lidí ze sta. 🤕