Když mizela slavná Kočka Šklíba z Carollovy Alenky v Říši divů, mizela postupně, až nakonec zůstal jen ten škleb…
Když odcházela naše stará kočička, mizelo vše a nakonec zůstala jen ta hypnotická zelená očka prosebně jukající z chomáčků zcuchané srsti…přišla nad ránem ze zahrady, kde trávila poslední týden: „Prosím, je mi dnes už mi je moc zle, pomoz mi“ řeklo celé to usoužené stvoření a pak vydalo tak zoufalé zasténání, že jsem okamžitě přestala váhat a běžela vyrabovat lékárničku.
Naštěstí k dispozici byl injekční lék na spaní a proti bolesti, takže vyřešeno bylo co, bylo i čím a jak a nastal problém číslo dva a tím bylo „kam“ – protože najít na kostřičce s kůží dostatečně velký sval, do kterého by bylo možné píchnout injekci bylo nesnadné. I když to spojení nemám ráda, nezbývá než potvrdit, že kde je vůle, vše jde. Nebo to bylo o motivaci. Protože za to, co k sobě připoutáme, za to již navždy odpovídáme. A já jí chtěla ulevit jak jen bylo v mých silách.
Kmotřička mi jukla přes rameno: „Spí. Nic jí nebolí. Nech jí čas a bude dobře“.
Dívala jsem se na ten chlupatý uzlík jak spí ke svému poslednímu odpočinku a vzpomínala na uplynulých 15 let. Byla nejmenší a poslední kotě, nebyli jsme si jistí, jestli vůbec přežije, ale tohle mrně bylo již od malička bojovník a rozhodně ji bylo slyšet. Však také to to její táhlé volání jí přisoudilo i jméno: Siréna. Postupem času přestala houkat jak mlhový roh, ale když nebylo po jejím, uměla se rychle rozpomenout.
Celoživotně malinká Siréna nás fascinovala – jednak nikdy nezaváhala a vysvětlila si – i přes to, že snad nikdy nevážila víc než „ohromující“ 2 kilogramy – s mnohem většími kočkami i postupně všemi našimi psy, kdo tady šéfuje. Překvapila i nás třeba tím, že nám nadělila 2 koťata a další 2 za další týden nebo také svou loveckou zdatností, protože už ve svých 5 měsících bez obtíží ulovila hrdličku v koruně 25 metrového smrku. Protože přece jenom tehdy na ní byla hrdlička dost velké sousto, se zoubky a drápky pevně zaťatými do kořisti s zřítila až na zem. Celý svůj život nás chodila léčit, vždy přesně věděla, co a kde začne bolest a jak to řešit: musím ale přiznat, že ač účinná, kočičí akupunktura byla někdy i poněkud drastická.
…Kmotřička mává: „už odcházíme, ještě jí pohlaď, bude to vědět!“
Díky, budeš mi moc chybět, Sirénko, malá krásná zelenooká potvoro se sametovými tlapkami a hebkou srstí. Vždycky jsi tu byla pro mě. Tak ať jsou nebeské myši bílé.
#odcházení #smíření #kočka #emoce #odpovědnost
Poznámka: kočka se mrouská 4-7 dnů, vzhledem ke stavbě dělohy, která je dvourohá a v podstatě má dvě samostatné části, je možné, aby zabřezla v různou dobu a s různými kocoury.