Neznám svět z koňského hřbetu.
Nemám ale nejmenší důvod nevěřit, že to je krása, vždyť „sedím vysoko – vidím daleko“. V mém dětství to byla nedosažitelná touha. A pak spojení muž a kůň … pro mě byla vždy velmi erotická představa, posilovaná například některými ze sedmi statečných anebo modrookým lišákem Mariem. Tomu ostatně šarm vydržel bez obtíží i po sedmdesátce a na koni je stále jako doma. A protože muži nestárnou, sledovat charisma Terence Hilla je jako být na krok od nebe…
V posledních letech je jízda na koni velkou módou. Ranče svého času rostly víc než houby, slevové portály nabízely zážitky spojené s jízdou koňmo jak o závod. A snad každá holčička zatoužila po Popelčině Juráškovi.
Setkávám se ale stále jen s rekreačními jezdkyněmi. Zajímalo by mne, jestli v současnosti mužští rekreačně výletní jezdci nejsou nebo prostě přesedlali na silné stroje, které se (možná) snáz ovládají *). Ono totiž dohadovat se s mladým hřebcem, který má vlastní hlavu, není nic snadného a křehké jezdkyně po marném bušení pěstičkou do koňské palice sahají možná nakonec i po lopatě.
A to je někdy ten problém – nemyslím tu lopatu, to je jiný příběh. Ale to, že třeba takový starší slevový valach si někdy jezdce ani neuvědomuje. Většinou se pohybuje svým líným tempem, bloumá, zírá kolem, tu a tam si něčeho ukousne a to žížale co má na hřbetě ani neřeší. Když se však zapomene – nebo rozvzpomene – a i jen lehce poskočí, je zle. Bohužel to je pak často ten moment, kdy na scénu vstupuje záchranka.
Pátrání po lesích bývá oblíbená letní kratochvíle, nejen poztrácené chaty, houbaři, turisté, ale i koňští výletníci jsou úkolem pro zálesáka.
Výzva „úraz“ s upřesněním „v lese, špatný signál, asi dítě“ nám toho zase moc neřekla. Věděli jsme klasicky jen to, že jedeme tam – nevím kam a bude tam to – nevím co. Odbočka vedla na polní cestu kolem načančaného ranče… a tak jsme pojali první podezření a přehodnotili původně tipované kolo na koně. Polňačka se přerodila v lesní cestu, ta se zúžila v cestičku a dál v úvoz. Ten jsme již zdolávali pěšmo. Byl to výborný trénink logistiky, aneb jak se stát soumary a neuklouznout v kamení v kopci. Na cestě ležela sinalá kvílející holčička, vypadala spíš na osm než avizovaných jedenáct let. Valach se pásl opodál a průvodkyně, bledší než rusalka, drmolila zraněné holčičce cosi do ucha. Nechci tu psát horory, tak jen stručně: Přemístění ze země do vakuové matrace bylo pro malou mučením i po aplikaci léku k potlačení bolesti. Mimochodem, k tomu je u nezletilých nutný souhlas rodiče, což se byla další lesní komplikace, s ohledem na špatný signál a nemožnost nic zákonnému zástupci vysvětlit. Cesta lesem k autu a pak i autem nebyla opravdu nic moc. V nemocnici již čekala matka. Byla rozčílená do ruda, ale překvapivě nikoliv úzkostí o dcerku, ale o její drahé rajtky. První otázka totiž byla „co kalhoty, jsou celý?“ …
Z dětského urgentu nám dodatečně prozradili, že hlavní téma se i nadále točilo kolem rajtek a jejich nutného rozstřižení po tom co rentgen malé jezdkyně odhalil zlomeniny obou stehenních kostí a kosti stydké jako důsledku pádu z koně na zadeček.
Ještě jednu situaci bych ráda zmínila. Pokud totiž dorazí do stájí kůň sám, je celkem vhodné se po jezdci jít podívat …
Tato konkrétní jezdkyně se našla na louce, otrhávala pilně lístečky nějakých rostlin, zírala kolem a brouklala si. Kamarádi ze stájí ji tedy dopravili domů a bez dalšího předali matce. Té celá situace přišla podivná, a tak raději zavolala 155.
Po příjezdu jsme zjistili první drobnou komplikaci. Tou bylo umístění pacientky v patře, kam se dalo dostat jen po tzv. mlynářských schodech **). Kdo tyto schody někdy viděl, nikdy nezapomene a s námi soucítí. Mladá žena ležela na posteli, na dotazy odpovídala správně a orientovaně, i když pomalu. Druhý zádrhel byl v okamžiku, kdy nám sdělila, že asi z toho koně spadla a že necítí nohy. Díky tomu, kdo vymyslel vakuové matrace! Ale i když pacientka měla údajně 67 kg, spouštět ji ve dvou z trendového schodiště nebyl žádný med. Kromě otřesu mozku měla poraněnou páteř, zřejmě i zhoršenou tím, že ji odvezli domů, vystrkali do patra a teprve potom byla volána pomoc.
Pokud je podezření na pád z koně především na zadek, je dobré jezdce vzít spíš do nemocnice na rentgen, dřív než do postele. Sledujte i nestandardní chování, to je v předchozím případě jasně ukázáno, může se jednat o nějaké zranění hlavy, otřes mozku nebo hůř, krvácení do mozku.
Mám tedy plán, sice trochu zavání novoročním závazkem, ale nevadí: najdu si nebližší ranč a půjdu se zeptat, jestli by tam jedna teoretička jízdy koňmo nemohla někdy vyzkoušet realitu. Snad mě půjdou hledat brzo…
*) procentuálně jsou zásahy záchranné služby u úrazů spojených s koněm v převaze u žen a na motocyklech zase vedou s přehledem muži. Co se týče kola, tam je zastoupení genderu vyvážené.
**) například tento odkaz – dané schodiště je téměř totožné s tím, které jsme zdolávali: https://www.stavebni-specialka.cz/mlynarske-schody-minka-twister-silver
#kůň #pády #úrazy #Hill #záchranka