Tento babiččin válečný pokřik mě provázel celé útlé dětství. Byl pravidelně doplňován o zdůvodnění: „…co kdyby tě porazil autobus a odvezli tě do nemocnice.“ Hlavně jsem toto slýchala v okamžiku, kdy jsem podloudně prodlužovala životnost ponožek na dvoudenní jejich obracením naruby. Ona ta má nečistotná lenora (tehdy to ještě nebyla noblesní paní prokrastinace*), jak se dnes říká) měla své drsně definovaný podtext. Kdybych jen fusky odhodila do pračky a pustila vše z hlavy, asi bych to vesele dělala. Jenže pračka byla babiččin nedosažitelný sen. U babičky tekla jen studená. Co studená ledová to byla voda. Vyvářka a prádlo se konala v prádelním hrnci a i voda na mytí se musela ohřát na kamnech. A v kamnech se topilo uhlím, pro které se muselo dvě patra do sklepa po točitém schodišti.
Další poučka z dílny lidové slovesnosti byla „Navrch huj, vespod fuj!“ spojovaná u nás doma primárně s nemytým krkem a dále pak s čistotou obecně. Zjevně jsem utrpěla mentální újmu, protože mám dodnes fobii z toho, že bych mohla mít na krku vidět nějakou špínu. Krásně pravdivost rčení dokládala má dávná spolužačka. Byla to hvězda třídy, samý Tuzex **), házela patky – kde se dalo i nedalo. Ale takhle hypermoderně vystajlovaná Barbie s matinkou v mercedesu měla vzadu na krku a za ušima tak úchvatné mapy ze špíny, až byla mramorovaná. Vzpomínám si, že nás také zasvětila do tajů zašívání zapínacími špendlíky s poukazem na to, že to Růža večer stejně udělá. Růža nebyla stará Singrovka ***)), ale stará paní, která docházela do této rodiny pouklidit a vůbec se věnovala domácím pracím.
Na dovětek o možnosti propadat studu ve flekatém a děravém prádle u doktora si vzpomínám v práci snad i častěji, než je mi milé. Není to samozřejmě o situaci, kdy se jak tajfun vřítíme někomu do života, sbalíme ho tak jak je a hurá s ním či s ní do nemocnice. Není to ani o situaci, kdy se člověk znečistí v důsledku nemoci nebo úrazu. Jsou situace, kdy je moc dobře dát najevo nějakou citlivost a vyjít pacientovi vstříc. Hanbou bych se propadala, kdybych neomyla a neupravila starou paní, která se doma po pádu znečistila v důsledku bolesti spojené se zlomeninou kyčle.
Ovšem na druhou stranu jsou i jiné situace, a nejsou vůbec ojedinělé. Rodina například tvrdí, že „to se stalo teď, včera byl/byla v pořádku“. A vy na místě vidíte špínu, stravu zaschlou i plesnivou, postel se zaschlými čpějícími mapami po moči, hnědočerné skvrny ani nechcete zkoumat a povlečení pamatuje třicetiletou válku. Tenkrát ta paní vypadala jak rodná sestra Polednice, děsivě vychrtlá s divokou původně bílou různě čímsi slepenou kšticí. Za doprovodu neartikulovaných zvuků se po nás zuřivě oháněla rukama s pěti centimetrovými nehty. Bohužel i brambory za nimi mohla pěstovat. To nevznikne od včera! Ale dobře, jsou situace, kdy za to nemůže daná osoba, ale nepečující okolí. Horší jsou situace, kdy o sebe nedbá jinak zcela funkční osoba, zvlášť taková, u které byste to opravdu nečekali.
V této souvislosti se objevuje také ne zcela zřídkavá situace, kdy se na místě dozvíme, že rodina přece nepoveze pacienta do nemocnice sama, protože „co když nám pozvrací auto“ … a před vámi stojí SUV v řádu milionů s interiérem v bílé kůži. Pravda, to by bylo drahé čistit, že…
Poslední příklad jsem trochu váhala prezentovat. Ale na druhou stranu, je to vlastně poučení z mé dnešní úvahy. V poslední době se v médiích a na různých fórech řeší, že se myjeme až moc, likvidujeme si mikroflóru i mikrofaunu a tak dále. Také se zmiňuje hollywoodská móda špinavců, redukujících ve jménu kdoví čeho a kdoví koho radikálně osobní hygienu.
Před lety nás na dětském urgentním příjmu zaskočila asi čtyřletá holčička s velmi nepříjemným problémem. Trpěla srůsty velkých stydkých pysků. Také situace, která nevznikne přes noc. Příčinou byla matka, která se tehdy velice rozhořčila a křičela, že dcerku přece „tam dole mýt nebude, vždyť by z toho holka měla celoživotní trauma a třeba by pak byla ještě nějaká divná!“ Nečekali byste podobnou situaci. Matka byla vysokoškolsky vzdělaná a velmi úpravná. Holčička ostatně zvenku také.
Dospělí, nechť se rozhodnou sami za sebe. I když prosím, zkuste taky myslet na své okolí.
Ale děti prosím veďme k pravidelné hygieně! Malé děti opravdu potřebují pomoc rodičů při mytí a nácviku očisty intimních partií, takové konce si snad opravdu nezaslouží…
Víte proč v sanitce vždy voláme „Nezouvejte se, s těmi botami si lehněte na nosítka rovnou!“? Vsadím se, že v duchu tohoto textu to už tušíte…
——————-
*) prokrastinace = chronická tendence odkládání vykonání úkolů
**) TUZEX = TUZemský EXport, prodejny, kde se za valuty či poukázky (bony) dalo koupit především západní zboží, většinou exkluzivní a zde nedostatkové. Pro mě je symbolem LuftMilchSchokolate a džíny pod jednotným názvem Rifle…
***) Singerovka = legendární šicí stroj na lidský pohon