„Už aby bylo ráno! Dám si gulášovku s rohlíkem a pivo a nazdar až večer!“ zasnil se zářivě žlutý záchranář na stále rozpálené zídce. „Dnes je úplněk, to bude zase veselo,“ dodal a přál si, aby západ slunce ukončil to děsný dusno.
Noční směna – to kromě jiného znamená odměnu v podobě výživné bufáčové snídaně. „U nás na sídlišti za covidu zavřeli nonstopa a už neotevřeli,“ povzdechne si kolega. Pohotově je doplněn „Tak to musíš do hyperáče pro lahváče, co?“
Dívka v červeném vzhlédne od mobilu: „Nejsme v tom sami, tady nějaký Australan blouzní po směně o steaku a burbonu.“
Na zídku právě dorazili Středočeši. „To nám to začíná,“ hned hlásí a začínají vyprávět…
Výjezd 19:30:22 CET / výzva: úraz / kdo: muž, 76 let, / naléhavost 3, / co se stalo: pád z kola, kolize s motorkou, nemůže vstát. Vyjíždíme a už se předem děsíme, co nás to čeká. Cyklisti jsou pro záchranáře v poslední době postrachem, hlavně ti elektrifikovaní. Tak schválně, bude mít poraněný elektrodělo nebo věkovitou „ukrajinu“ *)? Dojíždíme na místo. U široce otevřených vrat do dvora domu mává tak 12letý kluk a hlásí, že děda leží na dvoře. „Hlavně, že ne v komoře,“ procedí skrz zuby kolega a dodává, „zas další, co ho tahají ze silnice do světnice, abychom to měli snazší!“ Na dvoře se nám naskytnul pozoruhodný pohled. Valnou hromadu tvořila – bráno odspodu – motorka ležící na boku, na motorce ležel starší muž a na něm leželo jízdní kolo. „Co se tady, u všech všudy, vlastně stalo?“ ptáme se zraněného podle verbálních komentářů plně orientovaného do reality.
Odpovědi se nám dostalo od jeho syna. Přijel za tátou na motorce, zaparkoval ji na dvoře a šel do domu. V mezičase se děda rozhodnul, že naučí vnuka jezdit na kole pod rámem. I vytáhnul muzejní Ukrajinu z kůlny a vesele naskočil. Tím jízda skončila, nějak se zamotal a spadnul i s kolem na parkující motorku. Přehled zranění: cyklista – rozbitá kolena, zhmožděná hrudní a bederní páteř, řezná rána předloktí. Újma na motorce – uražené zrcátko, utržený kufr na helmu a dál už raději nevíme. Nejlépe na tom bylo věkovité kolo. Tomu odpadnul jen kousek rzi a zpráchnivělé pneumatiky. Pacient nemohl vstát, protože urputně držel řídítka kola a odmítal se jich pustit. Zavalen kolem na Záhořově motoloži pochopitelně vstát ani nemohl.
To by mě zajímalo, co vlastně rodina na dispečink záchranky hlásila.
A na krajinu už v tu chvíli našeho odjezdu padá tma, nad městy se klene světelný smog a nás čeká další výzva.
23:51:09 CET, co: zhoršení stavu / kdo: žena, 34 let / a místo? … oblíbená destinace, ubytovna. Podle upřesnění popisu nás zde čeká jeden z našich abonentů, takzvaně „frequent flyer“.
Tato terminologie aerolinek přetavená v záchranářský (podotýkám, že celosvětový) žargon znamená pacienta, za kterým se jezdí stále dokola a obtíže jsou stále stejné. Jen ty odměny pro tyto jedince nemáme…
Pomáhám ženě do sanitky, kolega už jí uchystal sedačku, tuto dámu vezeme již potřetí v deseti dnech.
Náhle se zjevil ze tmy vedle mne stín a zašeptal: „Jesť u vas krov? Vam nado krovi?“ Lekla jsem se, nicméně při pohledu na naši pacientku bych než nabídku krve čekala nějakou vydatnější stravu, třeba zombie klasiku – mozeček. Ale ocenila jsem iniciativu příchozího, i když jsem s díky odmítla podezření z upírství, „spasibo, no nam krovi ně nada.“
Odechnul si a zachraptěl, „óčeň charašó, mě kórvi nada!“ a sesul se na kolena a pak se skulil na bok. Přes protesty kolegy řidiče jsem ležícího prohlédla. K mému překvapení měl v boku silně krvácející, zřejmě bodnou, ránu, kterou spolu se ztrátou vědomí přestal svírat. Bezvědomí, nitkový rychlý pulz, povrchní dýchání, tento pacient má rozhodně přednost.
Frequet flyerka si musela tentokrát počkat na cestě do nemocnice na další spoj …
Svůj poslední výjezd nám popisuje posádka ze sousedního stanoviště. Záchranářka se nejdříve podělí o své synonymum noční, „ráno v krámě přeju všem dobrou noc a k jogurtu přihazuji i Lambrusco,“ a vypráví.
„Jeli jsme na výzvu „kousná zranění v domácnosti“. Chlap měl být pokousaný na zádech a hrudi. To víte, než jsme dojeli, probrali jsme snad celou zoologickou představami, cože ho to mohlo rafnout. Na místě už byla policie. Ha, tak to bude aspoň pes nebo nějaká exotika, radujeme se. No, abych to zbytečně nenatahovala, pravda byla, že byl pokousaný a do krve. Na prsou, vzadu na krku a na lopatce. Že prý napadení… Napaden a pokousán byl, ale úplně neexotickým druhem. Tohle má totiž u nás běžný výskyt pod názvem manželka domácí.“ Zapaluje si cigaretu a dodává: „hrozně by mě zajímalo, jak to pokousání probíhalo a proč k tomu došlo. Kdyby jen seděl na gauči u telky s pivem, spíš by ho vzala pánví.“
…a nad námi se už vesele culil Měsíc v úplňku a možná si mumlal něco o tom, že noc je ještě mladá.
*) Legendární pánské sovětské kolo Ukrajina typu 111-441 či 111-431 bylo vyráběno v ukrajinském velocipedovém závodě ve městě Charkov na adrese 118 Moskovskij Prospekt. „Chceš-li poznat co je dřina, kup si kolo Ukrajina!“