Rádiem zní písnička a její slova „milé děti, životy obracíte naruby…“ (Epydemye, 2019) …
V našich luzích a hájích začaly letní prázdniny. Kromě hloučků mládeže, viditelných v každé denní i noční době, ovšem mimo té ranní, se projevují prázdniny i rodinnou hrou na „škatulata hýbejte se“. Tuto hru hrají mí kolegové stejně jako i jiní rodiče, a cílem hry je aspoň trochu rozumně někde umístit děti, nejlépe na celé dva měsíce.
Dříve chodily z prázdninových cest možná tak jen zřídkavé pohlednice nebo koresponďáky 1), ale dnes se vše děje více ve virtuálním světě a za mizivou cenu. Můžeme tak mít vše z první ruky…. Třeba zprávu typu „mila.babiko.nasi.se zblaznili.muzu.byt.v.lete.u.tebe?“ máte obratem, přestože ji odesílá dítko vzdálené tisíce kilometrů, kam jej na cestu za asijskou exotikou vzali rodičové. Na druhou stranu, těžko se tak realizuje pobyt s babičkou.
Ovšem v tomto konkrétním případě takovéto nevšední exotické prázdniny hned tak někdo netrumfne. Moje sestra vyrazila s celou rodinou na celé léto do zahraničí. Po týdenní karanténě, kterou se daná země chrání před nákazou z Evropy, rodiče konečně sdělili svým třem potomkům sladké tajemství. Táta bude celé léto přednášet na univerzitě, máma má úplně volno a vy, milé děti, protože zde je otec delší dobu pracovně, máte povinnost nastoupit do školy. Zde totiž mají prázdniny v zimních měsících. Nejstarší potomek pravil: „Milí rodičové, tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastným“ a uraženě odkráčel do vedlejšího pokoje bungalovu. Před zabouchnutím dveří bylo ještě slyšet jeho komentář k sestrám: „Vidíte, holky, já jsem vám říkal, že to bude zase nějaký podraz!“ Kdo by se pak divil zoufalé výše uvedené textové zprávě šokované holčičky! 2)
Ale prázdniny znamenají spoustu dalších adrenalinových zážitků pro záchranky.
Před budovou stanoviště záchranné služby smykem brzdí auto a z něj vyskakuje starší dáma a buší na naše dveře. Je 15:21 CET.
„Honem, honem pojďte, vnuk asi nedýchá,“ křičí. Rychle si rozdělujeme úlohy. Běžím se podívat na vnoučka a kolega kluše pro auto, ve kterém je veškeré vybavení a hlásí se dispečinku. Na zadním sedadle ležel pohozený asi 4letý kluk. Naštěstí byl celkem normální barvy a zvedající se hrudník nevěstily to nejhorší. Dýchal ale ztěžka a pomalu, pulz měl slabounký, hodně rychlý a nitkový, nereagoval na oslovení, ani na třesení. Cuknul sebou trochu až na bolestivé podněty. Prvním krokem byla terapie kyslíkem. Klouček vypadal, jako by zapomínal dýchat. Babička na pokraji hysterie vyprávěla, že bylo vše v pořádku, pak ale malý začal zlobit jak utržený a choval se jak blázen a pak najednou odpadnul. Při zajišťování žilního vstupu dítka již komunikujeme konferenčně s lékařem, který se k nám řítí někde po dvou kolech. Nejenom lékař se řítí…vedle nás brzdí v oblaku prachu silná motorka a na ní chlap jak hora. „Tý krávo!“ řve. Lekla jsem se, ale nebylo to na mě… „tý krávo,“ opakuje chlapisko. “Von prcek určitě vdechnul ty koláčky. Mámo, tys mu dala ty moje kukýs, viď..?“
A bylo jasno. Hošík se nechtěně stal testerem tatínkova pekařského umění, bohužel pro něj to byly koláčky typu THC a nikoli CBD. Chlapeček absolvoval návštěvu nemocnice a rodiče se mohou těšit na návštěvu od sociálky.
Když jsme u té návštěvy sociálních pracovníků, tak kde je vlastně hranice, kdy je aktivita nezúčastněných osob už kontraproduktivní? Před lety se moje setra s dětmi vrátila z jiného zahraničního pobytu, kdy více než rok strávila rodina v Jižní Americe. Po návratu do městského domku se zahrádkou obkrouženého paneláky se v horkém letním dni spustil liják. Děcka zvyklá tropickým dešťům shodila oděv a s nadšeným rykem a smíchem vyletěla blbnout do deště na trávník. V té době klukovi byly asi 4 roky a sestřička se batolila. Sociálka zazvonila za pár dnů, s tím, že má hlášené týrání dětí, které zlí rodiče vyhazují za deště nahaté ven.
Nemocnice má povinnost hlásit případy intoxikací čímkoli, tak se na ně nezlobte. Před lety přivezla na dětský nemocniční příjem záchranka opilou slečnu. Zmohla ji oslava konce školního roku, lehce oplácaná dívčina napasovaná do korzetových šatečků s balerínovskou sukénkou, zmalovaná jak kraslice, si pořídila pěkných 3,65 promile alkoholu v krvi. Bohužel ji to neuvedlo do stavu katatonie 3), ale naopak ji to pěkně vybudilo. Dívka, pracovně nazvaná „dancing queen“, řádila spíš jako „Harley Queen“… Holka kopala kolem sebe a vytrvale zvracela na vše a všechny. Nakonec se slavnostně pokálela na lehátko. Když se konečně zklidnila, pokopaný a znečistěný vzteklý personál z ní konečně stáhnul již dávno ne krásné šatečky a nahradil je slavným nemocničním andělem. Ráno si pro potomka přijel otec. Distingovaný muž přivezl dceři teplákovku. Chvíli na ni hleděl, slepené pozvracené prameny vlasů a rozmazaný make-up působily dost děsivě. Pak se podíval do pytle s jejím oblečením. A učinil rozhodnutí. Slečna se musela znovu navléknout do špinavých princeznovských svršků a zabalena do chránícího plastového prostěradla byla potupně odeslána do auta. Myslím, že to byl nejvýchovnější postup.
Slavte, ale s mírou, a pokud s Mírou, pak dbejte na dobré vychování a nedělejte nic, co byste nechtěli vysvětlovat záchranářům, polici – a natož rodičům.
Hezké prázdniny.
Jakákoli akutní otrava ať už alkoholem nebo jinými látkami může být nebezpečná. Čím je dítě mladší, tím závažnější mohou být dopady a více škody napáchané příslušnou látkou.
Časté příznaky intoxikací:
pocení, třes, úzkost, neklid až afekt, zmatenost a ztráta orientace, poruchy vědomí až bezvědomí a také poruchy oběhu a dechu.
Univerzální první pomoc
Pokud si nejste jistí nebo je dítě malé, volejte záchrannou službu.
Ulevit nežádoucímu stavu může koupel, sprcha nebo procházka.
1) koresponďáky – předtištěné pohlednice bez obrázku s natištěnou hodnotou známky. Dosud mezi nejcitovanější v rodině patřila zpráva: „bili knedlíki a něco tak ekl a fuj ste nevydeli!„
2) Šok byl umocněn ještě tím, že holčičky šly ve svém nedlouhém životě do školy vůbec poprvé, protože se dosud vzdělávaly doma…
3) katatonie – ztuhlost, neschopnost se hýbat a hovořit