Byli jsme tam, kam se bojíš jít.
Viděli to, co se bojíš vidět.
Udělali to, co se bojíš udělat.
To všechno jsme dělali pro tebe.
Jsme ti, o koho se opíráš. Ti, na koho vrháš svůj hněv. Ti, komu svěřuješ své trápení.
Všechny tyhle role pro pro tebe hrajeme.
Také jsme ti, koho žádáš, aby zůstali stranou. Ti, o kom si myslíš, že by neměli mít srdce. Ti, na koho jsi plival a proklínal.
Ale my jsme jen lidé, stejně jako ty.
A po těch letech chápeme, že nemůžeme být tím, koho v nás vidíš.
Tak si vezmi naši uniformu a všechny naše starosti.
Přijmeš je? Opravdu?
A až uvidíš člověka umírat a uslyšíš pláč zbitého dítěte, pak nám řekni, zda dokážeš být tím vším, co žádáš ode nás….