Zvenku se ozývá chór hlásků skandující „helmoni – mimoni, helmoni – mimoni!“
„Nikam nejdu,“ zaječela v slzách, „já s tou hnusnou helmou ven nejdu, oni jí také nemají!“ … a popadla koloběžku a řítila se ke dveřím.
Tento příběh měl konec dobrý, odbojná slečinka byla včas zachycena rukou razantní matky. Odneslo to tričko, což bylo komentováno „a v tom hnusném tričku také ne!“ Navztekaná holčička se zabarikádovala v pokoji a uklidňovala se on-line tankovou bitvou. A její avatar měl obří helmu s nápisem Mimoně…
Celé mi to připomnělo dětský vtípek o holčičce na novém kole, která hlásí tatínkovi své úspěchy. Po prvním objetí domu volá: „Tati! A teď bez držení!“, po druhém obkroužení hlásí „Tatí, bez šlapání!“ a potřetí už jen žbleptá „tatí…bež žubů…“.
Bohužel následky bez držení a bez šlapání, a především bez helmy už k smíchu nejsou. Dost se nám tu, slovy klasika, rozmáhá takový nešvar: děcka mají helmy na hlavních silnicích a ulicích, ale jakmile zajdou za roh, do klidnějšího prostředí, sundají ji (s tichým, i případně netichým, souhlasem dospělého dohledu). Toto bezpečí je ale dost relativní…
Jako první se mi v souvislosti s úrazy dětí bez helem vybavuje případ přijatý přes „sto dvanáctku“. (pozn: pokud potřebujete opravdu rychle záchrannou službu, dávejte přednost volání 155 místo 112).
Text výzvy byl „úraz“ a upřesnění „dítě asi v potoce, nemohou ho najít“. Na místě se potokem již brodili hasiči, na břehu policie zpovídala hysterickou matku a zaraženého otce. Ve svahu vedoucímu k zánovní vile na vzorně posekané trávě leželo růžové odrážedlo. Dítě nikde. Do potoka se chtělo jen aktivnímu mladému řidiči záchranky, a tak jsme s lékařem vyrazili směrem k domu. Zajímal nás mechanismus možného úrazu, protože bylo divné, že pokud by se dítě s odrážedlem skutálelo ze svahu, nebylo by ještě nalezeno. Celou pátrací detektivní akci zkrátím. Holčinu 3,5 roku jsme našli ležet pod keříky živého plotu hned pod verandou domu. Verandě chybělo zábradlí a děcku helma. Na odrážedle přeletělo přes okraj a při pádu se udeřilo do hlavy a upadlo do bezvědomí… cesta do nemocnice byla opravdu velmi rychlá.
Často teď slýcháme názory, že si lidé mohou nosit nebo nenosit co chtějí, že to je jejich právo a že jsou opatrní a tak podobně. Prosím, dospělí mají právo se takto rozhodnout, pak ale by měli přijmout i svou povinnost, a to odpovědnost za všechna poranění, která vzniknou jako důsledek absence právě té zmiňované helmy. A jak to asi tedy je v případě dětí? „My se staráme – my rozhodujeme!“ Toto heslo je jistě oprávněné, ale zase i s nutností přijetí odpovědnosti. Pokud se jako starající rozhodnu, že dítě helmu nepotřebuje, pak, jako starající se, bych měla nést i odpovědnost za možné následky úrazu. 1) Občas mám pocit, že to je něco, na co se dost obecně zapomíná.
Takže hodně zdraví se spolek, já budu klidně helmoň – mimoň a ještě k tomu i s reflexní vestou. Vidět a být viděn jsou dvě strany téže mince.
#helma #děti #úrazy #odpovědnost #záchranka