„Všechno zlé je pro něco dobré!“ praví známé moudro. Tak i v době „krizového stavu“ dodávek některých léků, zkusíme najít možná určitá pozitiva. Tak třeba zrovna já. Stalo se mi, že vlivem výpadku lety prověřeného účinného a nezlobivého antibiotika jsem mohla rozšířit seznam léků, na které mám alergickou až anafylaktickou reakci. A protože další moudro praví, že nejlépe to jde „ohněm proti ohni,“ tak díky reakci na předepsaný lék jsem úplně zapomněla, pro jakou banalitu jsem ho vlastně měla užívat. Opět se potvrdilo, že „co tě nezabije, to tě posílí“… aspoň duševně určitě.
Další poučení k antibiotikům bych zde ráda poznamenala a vícekrát podtrhla a Vás čtenáře prosím o šíření osvěty! Ubude tím výjezdů pro záchranky. Vězte všichni, že antibiotika opravdu nezabírají v řádu minut ba ani hodin, ale dnů! Na druhou stranu, alergie na antibiotika se objevuje často velmi rychle!
Antibiotika nejsou lék na horečku!
Výjezd 23:11:23 CET, CO: horečky/kdo: žena, 12 let/ pozn: nereaguje na léky, zvrací…. Výjezd je jak přes kopírák, jen poslední slovo se mění. Někdy nahrazeno doplněním třes, dušnost, závrať, kolaps… „Padají teď nějak všichni,“ povzdechne si kolega. Ví, co říká, doma má lazaret, napříč generacemi jsou všichni v horečkách. Na místě čeká vystresovaný otec. „Dcera má horečky a zvrací!“ táhne nás do pokojíku. Mezi plyšáky juká pořádná slečna. Celkem se nezdá, že by se zmítala v horečkách, a tak začíná dotazníková akce. Ano, léky na horečku dali, … „ale ona všechny vyzvracela.“ Dobrá, může se stát, „a co jste jí dali?“ ptáme se dál. „No ten sirup pro děti a podle váhy 5 LŽIC…“ Po těchto slovech se mi také udělalo špatně, a to jsem to jen slyšela a nemusela to polykat! A rodiče pokračovali: „Tak jí dejte ty antibiotika, a je to!“ Vážení, záchranka antibiotika a ani jiné léky nerozdává, nejsme pojízdná lékárna a kromě toho, antibiotika NEJSOU lék na horečku, nesla se v tomto duchu naše odpověď. „Jak to, že nám je nedáte?“ pobouřila se matka, „máte pomáhat!“ Jediná forma pomoci v tomto případě byla nabídka převozu do nemocnice. Na druhou stranu, vzhledem ke (ne)sjízdnosti silnic, si musí každý zvážit, zda to byla nabídka lukrativní…
A tady se s obecně běžným popisem situace napříč věkovými skupinami dostáváme k dalšímu pozitivu. Bohužel dost nedoceněnému. Současná doba a výpadek léků proti horečce, především pak variant sirupů pro děti, by měla mít za následek restart selského rozumu a vzpomenutí si na naše babičky. I když důraz musí být na to slovo „selský“, protože vše doporučuji aplikovat s mírou.
Zábaly jsou skvělá věc, ale ne ve variantě „vhození do ledové vody“. Zde je nebezpečí teplotního šoku. A neplatí to jen pro děti. Pro starší jedince teplotní šok může být přímým ohrožením života.
Nezapomínejme ani na fakt, že třes je jedním z projevů horečky, a to jak v podobě zimnice, tak i jako „nezvladatelný“ třes celého těla. Tahat nešťastníky se zimnicí a teplotami do čekáren přetížených nemocnic, kde jsou minimálně třicátí v řadě při čekání, to opravdu není nejlepší.
Praktičtí lékaři toho také mají plné zuby…
Výjezd! Kam to bude teď, taková pěkná hodina, 9:30:29 CET, CO: kolaps, KDO: muž 59 let, /naléhavost 3- (takže nic extra naléhavého) KDE: ordinace PL
Průběhy podobných výjezdů se liší podle praxí a příslušných lékařů. Jsou praktici, kteří mají pacienty perfektně vyšetřené, zajištěné a připravené, a především obsah výzvy odpovídá skutečnému stavu. Pak jsou zde tací, u nichž si nejsme jisti, zda je volající lékař vůbec v ordinaci a pacienta viděl. V tomto případě nám volal tento lékař snad poprvé. Nikdy jsme na tomto místě nebyli, a tak jsme byli zvědaví, s čím se budeme potýkat.
Do čekárny jsme nakráčeli trochu „jako na motýli“, jak se říká, tedy nalehko, s nosítky a předpokladem dobře vybavené ordinace lékaře. V čekárně nás ale čekal chaos. Smrtelně nemocní čekající se do krve hádali, kdo přišel dříve a kdo může počkat. Skrze momentálně nestřeženými dveřmi do ordinace korzovaly davy pacientů s pokřikem „já chci jen napsat prášky, pane doktore!“ a statečně překračovaly lékaře, supícího při vehementním stlačování hrudníku muže ležícího na podlaze. „Díky bohu,“ oddechl si, vida nás. „Udělejte něco s těma lidma, já ještě chvíli resuscitovat vydržím!“ To byla ideální výzva pro mého kolegu, ten se totiž umí i tvářit „nahlas“. Zatvářil se tedy a jako Mojžíš prošel davem pro další vybavení do vozu a také zavolat posily.
Tentokrát byla výzva sice nezbytečná, muže se podařilo zachránit díky jeho šikovnému praktickému lékaři a jeho pevným nervům. Nebylo to ale určitě díky podpoře netrpělivců, kteří toužili po svých prášcích. Ostatně, noční směna byla dokonce ve třech případech výjezdů poučena, že vyjíždí k pacientovi, který byl sice u praktika, ale ten se mu nevěnoval s výmluvou, že tam má snad nějaké nemocné, a proto nemá své prášky, ale za to má vážné problémy. „Tak mi ty prášky napište, … nebo raději mi je rovnou dejte, ať nikam nemusím!“ Ach jo, být tak Pilulkinem…
Nedělají z nás „zázračné a všemocné“ prášky trochu závisláky? Nejsou samospasitelné, a oblíbená je stále více mantra primárně manažerů „dejte mi ty super (že by „švýcarská“?) antibiotika na ty 3 dny, nemůžu marodit a letím do Tramtárie!“
Mimochodem víte, že acylpyrin je obsažen ve vrbové kůře a že tužebník jilmový (lidové zimničné koření) jej také může nahradit bez trápení žaludku? Přírodních léčiv je hodně! Neříkám, že nahradí chemické preparáty, ale jako podpora jsou skvělé a šetrné. Když pravidelně co podzim ztrácím hlas, spasí mě vždy chilli!
A poznámka na závěr: ČTĚTE PŘÍBALOVÉ LETÁKY. Předávkování paracetamolem je nebezpečná záležitost, nepřekračujte předepsané dávky.
A nepodceňujte nebezpečí u volně prodejných léků. Jak vidí u rodičů, podobně se chovají děti a hlavně naši vrchní vševědi – náctiletí …