Existuje mnoho variant označení marného čekání… Ať už to je čekající sestra Anna nebo již příslovečné čekání na Godota. Godot je asi nejvýstižnější s ohledem na fakt, že jde o absurdní drama založené na otázkách a absurdních odpovědích. Přesně tak si připadám v poslední době stále častěji.
Čekání je požadováno od nás většinou od toho, kdo má své služby poskytovat obratem. Zářným příkladem je Česká pošta. S velkým potěšením oznamuje adresátovi doručení očekávané zásilky mezi 8 a 18 hodinou a samozřejmě, každému je přece jasné, že jde o dobu, kdy každý pracující čeká na poštmajstra doma jako na příchod spasitele…(kdyby tak aspoň přijel Kevin Costner…). A pokud doma pro svou škodu snad není (nebo i je…), nevadí, i pro tyto případy má pošta připravený předtištěný papírek s oznámením „adresát nezastižen“. Platí to ostatně i v případě, že je doma hůře pohyblivá osoba, která nedokáže vyrazit z bloků na zazvonění a stihnout aspoň koncová světla poštovních panáčků a panenek. A to nemluvě o štěstí, kdy opravdu zazvoní.
Na paničku, jak na Godota, čeká denně náš pes toužící po svém denním přídělu canisrossu. Z čekání na Godota nás obvinil i pacient, který se souží dva týdny bolestí zad a volá nad ránem v husté mlze padlé na mrznoucí silnice. „To jste čekali na Godota, že vám to tak trvalo?“ projevil pacient svou kulturnost hned mezi dveřmi.
Další marný boj nastane v případě, že jako sama žena o váze 60 kg nemáte v úmyslu trávit měsíc postupnou demontáží a montáží kuchyňské linky. Úplně mi stačilo vyklízení a příprava pro odborníky… no, poučena pro příště už jsem. A pokud nechci hledat hrnce a talíř v garáži ještě dva měsíce, musím si to vážně udělat sama. Abych ale úplně nekřivdila. Nakonec po mnohonásobných urgencích montér a jeho „hodinový manžel v zácviku“ dorazili a linka mi zatím na hlavu nespadla. Pikantní dohra byla v tom, že příslušná montážní firma byla v té době v šetření policie pro podvody. Inkasovala, podle šmejdího vzoru, zálohy na montáže, které neproběhly… ode mě nedostali pro jistotu nic. Také mě paní nadporučice pak pochválila…
Nepoučena jsem se rozhodla s ohledem na energetickou krizi investovat do solární energie. Což o to, nápad je to pěkný. Ale s realizací je to poněkud vachrlaté. Dokonce Ministerstvo životních prostředí a ČEZ vydali svá kladná rozhodnutí k instalaci a zapojení a i dotace přislíbili v době kratší, než čekání na realizaci.
První krok, instalace panelů na střechu se již na druhý pokus a dokonce komplet s dovedením kabeláže do domu! „Jó, to my ale neděláme, na zemní práce musíte někoho jiného…ale no tak dobře… že jste to vy.“ Radost z postupu se ale zabrzdila zpožděním zapojení. No ale prosím, vše se dá nějak dojednat a dořešit. Termín zapojení ujednán a vidina byla, že to už zabere jen jeden den práce specialisty. Ale nám se zase musel ukázat Godot…
Den první, v práci zajištěné volno, kdy mělo být vše hotovo, byl nástup přislíben do 10 h. Vzhledem k tomu, že se Godot nedostavil ani v 11:30 h, poptávala jsem se na odpovědné firmě. Realce ve špatné češtině se silným přízvukem přišla po 13 h. Že asi v 15 h …!?!? Nakonec jsme se dohodli na vyřešení všeho další den, v sobotu v 10 h. Tento den dorazili dva čeští inženýři s tím, že se nejprve mají poučit o zapojování od experta*) . Expert, věren pověsti Godota, nedorazil. A vše se šouplo na 9 h v neděli. Poněkud mě začalo znervózňovat to, že sice před devátou hodinou v neděli expert přijel a po prohlídce technické místnosti se odebral na nákupy do hobbymarketu. Vrátil se po více jak hodině (přitom OBI mám 10 km do domu). Snad s nákupem, ale i se dvěma dalšími osobami. Moudře dobrou hodinu rokovali s cigaretami za bránou, dokud jsem se pořádně nenaštvala a nešla na ně ječet, že kdybych takto pracovala já, zvýší se mortalita v přilehlé oblasti na neúnosnou míru. Nevinný pohled a věta „ja nerozumim, pani“ mě odrovnala. S vědomím, že mých deset let školní ruštiny na ukrajinštinu asi stačit nebude jsem se odebrala dále čekat na Godota. Hlavní expert nakonec udělal kolegům exkurzi do technické místnosti a po jejich zmizení se za pomoci manželky v roli soumara pustil do činnosti. „Konec dumaju vječer, dvadcatodin čas“ utrousil. Tak to prr, mám noční, odpočinek oželím, ale v 18 hodin odjíždím! Nakonec jsme se prosyčeli k pokračování ve čtvrtek ráno…
Pátrat po tom, zda expert má naší kvalifikaci podle vyhlášky padesát jsem se raději neodvážila ptát.
PS: Stav jsem napráskala obchodnímu zástupci a následně realizační kanceláři příslušné firmy… samozřejmě s hrozbou strašidelné reference worldwide
*) pokud vás zajímá, proč vlastně přišli, tak údajně se poučit… když nebylo od koho, sebrali se a odešli… víc nevím