Provolání „žádná křeč“ může vzbuzovat neodbytný pocit, že tohle už někdo říkal a tváří se, že má monopol… Kde jen to bylo…ano, byla to Magnezia dává sílu Českým lvům – „Žádná křeč“ jako vlezlý slogan jukající z obrazovky.
Sportovci a milovníci přírody si zase vzpomenou na horolezce i horolezčata a s nimi i na lezeckou cestu shodného jména v Českém Švýcarsku.
A obecně, podle informací Google, jde o slangové vyjádření faktu, že je vše v klidu a pohodě. Zde bych jen poznamenala, že toto prohlášení má někdy manipulativní příchuť, jde o takové odbytí druhé osoby ve smyslu „co se nervuješ, žádná křeč, to se udělá až… (na svatou Jindy)“ a podobně.
Ale já bych teď spíš zabrousila do oblastí jiných, a to těch, kdy jsme si všichni přáli, aby ta skutečná křeč přešla honem do fáze „žádná křeč“.
Výzva výjezdovým skupinám záchranné služby nadepsaná „křeče/epi“ rozjíždí hned tipovačku. Snažíme se podle přicházejících indicií cestou k pacientovi předem odhadnout, co asi může být příčinou křečovitého stavu. Částečně je to pro nás mentální cvičení a také i důležitá příprava na zásah.
Populární, a to nejen českých našich končinách, je dušnost spojená s křečí. Takto to zní až děsivě, ale ve skutečnosti se pod tímto skrývá obyčejná hyperventilační tetanie. Asi jsem to pro mnohé moc tímto odborným termínem nevylepšila…Tedy jde velice jednoduše hezky česky o předýchnutí. Tak jako je špatně pro náš organismus kyslíku málo, je ho špatně i moc. V rozrušení nebo v úzkosti začneme dýchat zrychleně, tak jako by se náš organismus připravoval na bleskový fyzický výkon, a tím, že žádná akce typu útěk nebo boj nenastává, dostaneme se do bludného kruhu. Máme pocit, že se nemůžeme nadechnout, i když jsme ve skutečnosti jsme už předýchnutí. Časným příznakem je brnění kolem úst a v končetinách, pak mravenčení a nakonec velmi typická křeč v rukou. Tato situace je spíš spojená s psychickými stavy (stres, rozčilení, úzkost apod.) než z hyperventilace při sportovním výkonu.
Ostatně vzpomínám na jednu nehezky vypadající hyperventilační příhodu u muže středních let před lety v metru. Bylo to krátce po záplavách v roce 2002, když metro zastavilo v tunelu a po chvíli na okna začaly dopadat kapky vody. U dotyčného se spustila úzkostná reakce, jeho, v běžném životě kompenzovaná klaustrofobie spojená se skutečností, že metro bylo ještě nedávno pod vodou, způsobila zrychlení dýchání s kolapsovým stavem a bolestivou křečí rukou. V metru vypukla tehdy dost silná panika…
První pomoc – zklidnění a zpomalení dýchání – to je ale v tomto stavu často téměř nemožné – a dýchání do igelitového pytlíku (zakrýt nos i ústa). Prima je dýchat do papírového sáčku – jako bonus po odeznění křečí může postižený nafouknutý pytlík „bouchnout“.
Další křečovité stavy už tak neškodné nejsou. Třeba jen proto, že určit jejich příčinu nemusí být snadné.
Ranní dopravní nehoda – řidič silného SUV naboural vozidlo policie stojící na semaforech. Záchranná služba byla dovolaná proto, že provinilý řidič nebyl schopen odpovídat na otázky a divně se klepal. Takto podané evokuje stav šoku nebo poučenosti řidiče nevypovídat po způsobené nehodě. Celkově stav připomínal epileptický záchvat, ale vyšetření postiženého neukázalo žádné z hlavních průvodních znaků, které jsou tak časté, ale zase ne bezpodmínečné, a to pokousání a pomočení postižené osoby. Test na glukometru ukázal hodnotu 1,4 mmol/l a viník byl jasný. Důrazné doporučení pro tohoto řidiče zní jasně: „Bez snídaně ani ránu!“
Samotné epileptické křeče jsou na samostatnou kapitolu, takže zase někdy příště.
A nezapomeňme na tu proslavenou Magnezii! Je to samozřejmě správně – magnezium je hořčík, a právě hořčík je úspěšným bojovníkem proti křečím a je podávaný i jako součást infuzní léčby různých křečových stavů.
#záchranáři #magnezie #křeč #hyperventilace