MACHONET

… na skladě je aktuálně jen trochu smíchu, a pár úsměvů… berete?”

Jsou dny a noci, kdy se i u nás v sanitce odehraje malý zázrak.

První večerní výjezd. Paní, plná úzkosti, staženého hrdla i hrudi, která se bála volat záchranku, protože ji naposledy „sprdla“ unavená doktorka.. ale co čert nechtěl: tentokrát narazila na nás. Přijeli jsme, jak velká voda, vyptali se, změřili tlak, EKG… a hlavně jsme si dovolili být lidští.

Ona se třásla strachem, že má infarkt. My:

„Infarkt? Ten se musí objednat předem, běžně ho skladem nemáme. Nestačil by vám jen zrychlený pulz?“

A slzy se postupně rozpouštěly a mizely ve smíchu.

A nebyla sama. Tu noc jsme měli dohromady tři podobné „kardiaky“.

Další byl na řadě muž, 39 let, přetížený a pořádně vystresovaný manažer. Vrátil se z dovolené a v práci na něj spadla “lavina” – jak to sám popsal. Večer nemohl usnout, pořád se budil a psal si poznámky na další den. Kolem druhé se – s pocitem šoku a úzkosti – probudil, celý opocený, cítil nevolnost, bolest mezi lopatkami…. V očích hrůza, na Googlu příznaky infarktu…

…na EKG komorová tachykardie, při druhém natočení RBBB. Hypertenze, úzkost. V sanitce se s námi uklidnil, zajímalo ho, co to vše znamená, vyptával se, chtěl vědět možnosti léčby. Přátelský veselý přístup a humor a klid ho vrátily zpátky na zem, ze zajetí ve spárech internetu.

Poslední “infarkťák” této noci byl také muž, 42 let, sportovní trenér. Vrátil se ze soustředění, nemůže spát… děsí ho pocit, že mu „přeskakuje srdce“. Prohlížíme EKG, w vitální funkce. Vše je tak nějak hraniční. Nic jasně špatného, ale ani prostě jednoduše v pořádku. Do nemocnice šel už v úplně jiném rozpoložení – klidný, dokonce veselý.

Medicínský pohled

Bolesti na hrudi, palpitace, noční probuzení s pocením – to všechno jsou příznaky, které musíme brát vážně. Diferenciální diagnostika je široká: od akutního koronárního syndromu přes arytmie až po panickou ataku.

• Komorová tachykardie u 39letého muže: život ohrožující arytmie. V sanitce paradoxně klesl stres, rytmus se stabilizoval. Psychické uvolnění tu hrálo velkou roli.
• RBBB (pravé raménko Tawarova): nález, který může být benigní, ale v kombinaci se symptomy vyžaduje dohled.
• „Přeskakující srdce“ u 42letého trenéra: typický příklad – nemusí to být nic, ale když to zanedbáme, může to být začátek velkého průšvihu.

Smích a klid pacienta nevyřeší patologii, ale sníží sympatickou aktivitu, zlepší toleranci obtíží a umožní lepší vyšetření.

Smích jako terapie
Je to tak… smích někdy léčí víc než injekce. Odborně se tomu říká vyplavení endorfinů, snížení stresové reakce a normalizace napětí. Neodstraní to nádor, nezastaví to fibrilaci komor, ale může to rozbít kruh strachu, ve kterém pacient uvízl.
Ale! Není to univerzální. Ne na každého to funguje.
Na paní ano. Na oba muže ano.
Na našeho „Mnicha“, který vidí všude spiknutí a nedostatek uznání? Tam by to byla facka navíc.

Psychologický pohled

Humor funguje jako coping – zkracuje vzdálenost mezi pacientem a záchranářem, posiluje důvěru a snižuje napětí.

Ale musí se dávkovat:

• U paní fungoval.
• U manažera taky – protože chtěl rozumět, ne jen ležet pasivně.
• U trenéra odlehčil situaci.

POZOR! Ale u někoho jiného by mohl vyznít jako bagatelizace.

P.S. A jestli si myslíte, že jsme si to vymysleli?
Ta samá paní poslala druhý den na naše vedení děkovný dopis. Že jsme ji uklidnili, že jsme byli milí a profesionální.
Takže jo – někdy se vyplatí mít na skladě i smích.
Humor je skalpel:
Použitý správně – nastartuje život.

Použiješ ho blbě – spálí mosty.

👉 Infarkty na skladě nemáme. Ale tuhle noc jsme rozdávali smích ve velkém – a kupodivu, nikdo si nestěžoval.