Znečišťuji prostředí…sice hybridem, ale podle EU, co není čistě zelené elektro, je prostě FUJ…
Už notnou chvíli sedím v autě před domem vyšťavená po dlouhé a už třetí denní šichtě v řadě. Lezavé mokré chladno končící zimy zalézá všude, a tak nemohu jinak než nechat motor běžet a topit. Co pár minut vybíhám zazvonit na zvonek a zaklepat na vchodové dveře. Nic. V zámku otočený klíč brání odemčení, na chodbě brečí pes… Páníček trucuje, neotevře mi, přes dveře slyším jen: „Táhni si, odkud jsi přišla, když ti to tam je milejší, tady už nemáš co dělat!“ Ach jo, doma je zjevně dnes pan Hyde. Musím počkat, než se vrátí doktor Jekyll.
Kognitivní poruchy, smíšené i prosté demence, Alzheimer, normotenzní hydrocefalus, druhů žroutů paměti a osobnosti je hodně. Nevyzpytatelnost onemocnění mozku je mučivá, mučivá hlavně pro okolí. Pro rodiny a přátele má často takovéto postižení nemocí milovaného devastační dopady. Skličuje Vás a ničí trvale. Není minuty, abyste nestrádali při pomyšlení, co a jaký stav nastane. Nálady se mění jak aprílové počasí.
Hodně zoufajících si rodin volá záchranku. Před pár dny jsme byli povoláni hasiči na místo požáru. Muž trpící frontální demencí byl zvyklý se starat o domácnost, manželka byla mladší a déle chodila do práce a on jí chystal jídlo a vyzvedával ji v práci. S postupující nemocí se přestěhovali z domku do bytu, kde byla péče jednodušší. Jenže pán byl zvyklý topit a vařit na plynovém, nikoli elektrickém, sporáku. Protože se doma záhadně „ztratily“ zápalky i zapalovač, pomohl si. Pustil elektrický vařič a na něm nechal vznítit noviny, na ty přiložil něco knih a pak konvici s vodou na kávu. Bohužel ale rychlovarnou… K následnému požáru panelového domu se sjelo celé IZS. Neštěstí se do této chvíle obešlo bez zranění. Bylo tomu mimo totálního zhroucení paličovy manželky. Žena najednou oslovená svým mužem „pane desátníku“ už nevydržela a při pohledu na tu spoušť vyskočila z okna. Se zlámanýma nohama a s hysterickým vzlykáním byla odvezena do nemocnice.
Další případ byl muž, který trpěl bludy také způsobenými degenerativním mozkovým onemocněním. Primární důvod výjezdu byla celková slabost a hypertenze. Tlak měl pravda vysoký požehnaně. Na místě změřená systola dosahovala 220 na 120 (norma 120/90). Pacient se do nemocnice moc těšil. Rovnou přiznal, že prášky tajně hází do WC. Spiklenecky nás upozornil, že ho rodina systematicky tráví, a tak bude v nemocnici v bezpečí. Jen si musí vzít ještě tu pětistovku. Tu musí mít pořád pod polštářem, Má ji totiž pro toho vraha, aby ho nezabíjel… Ach jo.
Konečně cvaknul klíč v zámku. Smím domů. Sice se mnou muž vůbec nemluví a zavírá se v pokoji, ale pes šílí radostí, že mě vidí a tma ne tma chce ven. Volám přes dveře, že jdu se psem, a pro jistotu beru všechny klíče od domu do kapsy. Dozvím se ještě, že se nemusím vracet, a s baterkou vyrážíme oběhnout pole.
Další z tako nešťastných případů byla pacientka, která pravidelně nechávala denně měnit zámek u bytových dveří. Ta „ženská“ jí tam chodila přehazovat věci, hrabat v šuplících a stěhovat nábytek. Pravda je, že když jsme pro ni přijeli (kotník po pádu), tak uvnitř to na domovní prohlídku opravdu vypadalo. Jenže provedenou vlastní rukou. Syn, který dojel s obědem, potvrzoval každodenní stav. Za zámky pacientka utratila už několikátý měsíc celý důchod. Podobné bludy jsou časté. Měli jsme i klientku, která byla přesvědčená, že jí soused navrtal do domu díry a těmi protáhnul trubky. Trubkami měl na ni údajně foukat skelný prach a kamínky. Přece proto jí pořád svědí a bolí nohy! Ve skutečnosti měla v nohou růži a bércové vředy. Kdo ví, třeba to bylo opravdu od skelného prachu…
Z trochu jiného soudku jsou opakované výjezdy do bytového domu jednoho malého městečka. Tam na sebe volají záchranku, sociálku a policii střídavě dvě sousedky. Obvykle se výjezdy nesou v duchu „akutní psychóza“ nebo „nespecifické neurologické obtíže“. Případně si nás dovolává bezradná policie. Na místě hlásící dáma vypráví, že její sousedka běhá nahá po domě a zvoní na zvonky. Dotyčná sedí doma, jak uražená ctnost, oblečená a mrazivá. Příště ovšem volala zase ona a tvrdila, že sousedka vaří kotláš, tedy kočku „těch ze shora“ a že to smrdí na celý barák, a to zvíře hrozně ječí. Nápaditost obou dam je veliká.
Vracím se z noční procházky, na verandě se ke mně přidává kocour. Dnes budeme spát v obýváku, ložnice je pro mě tabu a zabarikádovaná.