MACHONET

Nejsem žádná cukrářka ani pekařka a v podstatě si vystačím jen s variacemi jednoduché hrnkové těsto. Naštěstí mám strávníky vděčné a obvykle byste po buchtě u nás drobky hledali stěží. Není to úplně o mých kulinářských schopnostech, ale zase neskromně dodávám, že velký podíl na úspěchu má fakt, že korpus není nikdy suchý a dusivý, a tak ani nevadí, když kosmetiku výtvoru vylepší vrstva cukru, která skryje všechno. Tedy skoro všechno…

Jsem tak vždy ráda, když se dostanu k ochutnávce úžasných výrobků svých kolegyň (Holky, kde na to berete čas?). A že to stojí za to! 

Vzhledem k tomu, že je vždy ve nepsaném kodexu nás amatérských hospodyněk uvedena určitá míra reciprocity, nebo možná chlubivosti, dnes jsem podělila stanoviště záchranky domácími kremrolemi já.

A jak se peče taková domácí kremrole? No snadno! Padne na vás los osudu a s ním ranní výjezd k úrazu do lesa.

Pod prvními paprsky  probodávající ranní mlhu na adrese „U odbočky na lesní cestu“ vehementně mávala postavička v reflexní vestě. Lesní víla v maskáčích hupla do lesáckého částečně hliněného a částečně nablýskaného teréňáku a mávala, ať ji následujeme. A tak nás slečna nadlesní vedla přes bludné kořeny do hlubin lesů a hájů…

Náš tip, že se jedná o úraz v rámci ranní zdravotní procházky do chráněné krajinné oblasti na houby, tentokrát nevyšel. Nebyly to houby, byla to práce v lesní školce. V divokém porostu záludně skrytá větev obalena ranní rosou byla příčinou uklouznutí a po dopadu i zlomeniny krčku stehenní kosti. 

 Jedním z hlavních znaků zlomeniny krčku kyčelního kloubu je vychýlení nebo také vyosení končetiny a její zkrácení, poměrně rychle se rozvíjí i otok. Velká bolestivost nemusí být ve všech případech, nicméně postižený se na končetinu nepostaví.  

Bolest veliká, místo úplně pitomé. Spojenými silami jsme situaci vyřešili a nešťastnici dostali na vakuovou matrací. Pak už zbývalo odnést „per aspera ad astra“ aneb přes překážky ke kýženému cíli, a to už byla ta snazší část.

Když už jsme měli nastartováno k odjezdu, přihnala se slečna nadlesní a se slovy „Já holkám vzala ke svačině kremrole, ale vy si je zasloužíte víc! Ať vám chutná! Děkuji!“ nám na sedačku strčila balíček v alobalu.

Pokud nemáte slečnu nadlesní, tak kremrole vyrobíte buď v cukrárně nebo takto:

 na internetu je přehršel různých receptů, tak co třeba zkusit rovnou ten z nejjednodušších:

Na těsto:         350 g hladké mouky, 1 ks Hera, 125 ml smetany ke šlehání

Ingredience smícháme, vypracujeme těsto a to necháme relaxovat v lednici aspoň hodinu. Vyválíme placky a z nich krájíme pruhy, které následně namotáme na k tomuto účelu vyrobené kovové trubičky, při namotávání nenecháme mezery. Pečeme do zlatova.

Na náplň:        4 ks bílku, 280 g krupicového cukru (pokud dáte třtinový do jedné části, docílíte hezkého barevného efektu) a pak šleháme nad párou sníh, dokud nezhoustne a nezesklovatí. Plníme pytlíkem do vychladlých trubiček.

Variace:          pokud se necítíte na šlehání bílků, nechutnají vám nebo je nemůžete, naplňte šlehačkou vylepšenou tužidlem (potravinářským, ne tím na vlasy).

Nebo si udělejte variantu naslano – třeba se šlehanou s nivou (tedy náplň sležená z trojice jogurt – tvaroh – niva).

Moc díky, tak vynikající kremrole jsem ještě neměla!

#kremrole #zlomenina #kyčel #les