MACHONET

Každý by měl mít svého doktora… takového, ke kterému s důvěrou přijde kdykoli a odvážně se jej (nebo samozřejmě jí) zeptá na cokoli. Také bych pár takových měla.

„Doktore, mám problém se zubem, je to normální horor, potřebuji pomoc, teď HNED!“  

Nezná to jen šťastlivec –  na pohotovosti odvrtaný zub je sám osobě zážitek na celý život. Následná návštěva ošetřujícího dentisty už jen umocnila ten úžasný pocit v ústech a horečka a bolest k nevydržení byly už jen třešnička navrch.

Po probdělé noci pak stomatologická recepce suše sděluje: „Cože? Bolí, no jo, to se stává, pod vložkou může bolest, ale paní doktorka má do konce týdne volno…“ a profesně rovnou ordinuje „… vezměte si prášek a večer běžte na pohotovost… jo a ta horečka bude určitě od něčeho jiného.“

Skutečně to byla rada nad zlato, především s ohledem na to, že bylo 9 hodin ráno! A tak jsem v zoufalství vyrazila s prosíkem tam, kde jsem měla jistotu vlídného přijetí a vidinu porozumění.  Po prvotním překvapení „…a to jako fakt?“ se doktor uvolil pomoci. Jen se omlouval, že nemají křeslo. U nich v ordinaci se při ošetření chrupu leží – pacienti jsou totiž většinou v narkóze. V tu chvíli a ve stavu obluzeného vědomí bolestí i prášky mi to bylo úplně jedno. Odvrtání vložky „ta úleva!!“ jsem absolvovala rovnou ve stoje a doktor mě ještě pochválil, že jsem ho nepokousala. Možná to bylo tím, že mu většina zdrogovaných pacientů běžně v ordinaci opravdu nestojí, vlastně ani nemůže…

Miluji svého doktora! Můj manžel to ví a jen se tomu směje. Mám totiž velkou konkurenci. Mého doktora miluje kdekdo, dokonce i náš kocour. A to je co říct, protože VETERINÁŘE kočky fakt nemusí…

A pokud se teď někdo kousne, že by se fakt na veterině ošetřit nenechal, podotýkám, že vše proběhlo za dokonalých hygienických podmínek a vykonavatel byl vysokoškolsky vzdělaný plně kvalifikovaný ošetřující s rozsáhlými znalostmi. Jen pan doktor měl prostě pacienta z rodu opů. A také, když máte pocit, že Vám vybouchne od zubu s provizorní vložkou čelist a vezme s sebou i celou hlavu, je stav takový, že si na něj občas lidé volají z posledních sil i záchranku. Jedna slečna se v zubu dloubala kancelářskou svorkou tak a tak dlouho, až se jí roztekla krev a ona zkolabovala – jednak z pohledu na vlastní valící se krev a jednak následkem nezřízeného užívání analgetik. Nebo mladý muž, který v zoufalství praštil hlavou do zdi v koupelně a místo na zubním skončil na chirurgii s otřesem mozku. Na druhou stranu jsou i odolní jedinci, jako můj bratr, kterému se zanítil váček vedle osmičky vpravo nahoře a to v 4200 m n.m. Vyřešil to multifunkčním švýcarským nožíkem a opakovaným desinfikováním desinfekcí na ruce…. Ono, když je jakýkoliv doktor týden pěšky, tak uděláte cokoliv.

Miluji svého doktora! Naposledy se do něj zamilovala naše nedůvěřivá sekáčová fena. Začala kulhat na přední nohu a nenechala si na ní ani sáhnout. Zrentgenované jsme byly nakonec obě. Nakonec stejně musí psa páníček nějakým způsobem pod rentgenem držet a mě zrovna bolel po divném došlapu při běhu kotník… takže jsme byly obě zdravé, všechny kosti zcela v pořádku a lidská pojišťovna ušetřila.

Milujeme svého doktora! Toho, který přijede doprovodit psa na poslední cestu i domů, toho který svou prací žije, toho který nenechá žádného živého tvora bez pomoci … díky za vše, náš Jamesi Herriote!

A těším se, až zas budu mít chvilku a budu moci přijít k Vám na veterinu vypomáhat, pane doktore! Pevně věřím, že zase poskytnete „jen lidskému“ záchranáři získat trochu neocenitelné praxe. Protože, kdo píchne kanylu králíkovi, je king!

#doktor #zuby #bolest #veterina #zvířata