Bylo nebylo… s Kmotřičkou jsme se zde už dříve potkali, a tak je zase po nějaké době na čase se s ní zastavit na kus řeči. Stejně na nás mrká …
Kmotřička má mnoho jmen. Je to dáma, která měří každému stejně. I když dá odklad, nikdo se jí nevyhne. Ona ví, že se dočká. Je jedno, jestli je to ona nebo on. Je jedno, jak jí kdo říká. Je to naše domácí – paní Smrt, Smrtka, ta s kosou nebo až hanlivě zubatá. Nebo jde o její zahraniční podoby. Jen namátkou je tu třeba známý Smrť Terry Pratchetta (Bledý jezdec, těšitel) nebo pan Smrťák (ang. Grim Reaper, něm. Sensenmann), nebo třeba francouzská Smrt je naopak zase dáma: La (Sinistre) Faucheuse. Smrt Kmotřička je její jméno pocházející z folklorní pohádky a v našem českém podání je spojovaná s motivem ošizení smrti. Bratři Grimmové však na závěr svého vyprávění uvedli jasně, že nekompromisnost a předurčenost Smrti přetrvává přes veškeré chytračení. Aneb ona se vždycky dočká. Ostatně, obdobný motiv má i povedená horovová série Neodvratný osud…
Vždy jsem měla zmatek v tom, kde vlastně by měla Kmotřička u člověka stát. Logicky mi vycházelo, že když stojí u hlavy, znamená to problém a dotyčná osoba je již v její jurisdikci. Ne že bychom na to až tak dbali. Taháme se spolu s Kmotřičkou o každého bez rozdílu, ať si holka stojí kde chce.
Z omylu mě také vyvedla dcera jedné pacientky, která nechtěla dovolit na nosítkách vyvézt maminku z domu nohama napřed. Tohle není zrovna věc, na níž by kdokoli z nás v danou chvíli myslel. Pro nás je klíčové, abychom pacienta dostali do sanitky rychle a v pořádku a dispozice bytů a domů jsou často takové, že jsme rádi, že se někam se svým vybavením vůbec vejdeme. Spor o hlavě a nohou ukončilo kolegovo dost cynické konstatování: „paní, Kmotřička už si dávno dává kafe na ARO…“ a jelo se. Po nohou. Ale kdo ví, třeba proto, že dovnitř nemocnice jsme vezli paní „po hlavě“, vrátila se zase domů.
Kmotřička i její alter ega si každý představuje po svém. Časté zažité zpodobnění je kostlivec v černé kápi s kosou. Francouzka má ráda červený hábit, naše Kmotra občas odívá bílou.
Muž středních let bojující o dech s COVIDEM viděl bílou dámu a sám nám přiznával, že ji v tu chvíli viděl moc rád. Dostal od ní odklad. Další v pořadí. Měl už totiž za sebou jeden těžký infarkt.
Další jsou setkání v rámci prožitků blízké smrti (Near Death Experience – NDE), kdy jsme slyšeli o teple a světle a klidu a ani zde nebyla Smrt kostlivec. I pro starého pána čekajícího na její příchod na LDN byla bílá a mlžená a posílala pro své následovníky anděly (spíš andělky). Moje Kmotřička chodí s rotvajlerem. Přesněji s rotvajlerkou. Mojí první. Posílá ji, aby mě upozornila, co bude. Vídám ji u nohou odcházejících, někdy stojí, někdy leží. Když jsem ji viděla prvně v šeré nemocniční chodbě, byla tato vidina tak živá, až jsem se vylekala.
Na druhou stranu roztomilé zpodobnění je Smrtka Georgia je z televizního seriálu Mrtví jako já (Dead Like Me: Life After Death). Pobuřovat může trochu komediální polohou, ale Kmotřičce to nevadí – ta se stejně dočká.
Myslím, že podoba Smrti závisí na pohledu každého z nás a na jeho/jejích životních zkušenostech, filozofii a stadiu života. Mladí více vnímají okamžitou osudovost „seknutí kosou“ a rychlost. Starší ročníky zase spíš vidí pomalou neúprosnost Jejího příchodu a jsou ji odevzdání. Někdy dokonce i toužebně očekávají její příchod. Bývá to také u lidí, kteří trpí velkými bolestmi při konci svých dnů.
Zažila jsem pacientku, která se uvelebila na nosítkách v sanitním voze, nechala si změřit vitální funkce, zajistit periferní žílu a pak se mě s milým úsměvem zeptala: „Hotovo? Výborně, tak už mohu odejít, viďte?“. Co v tuto chvíli říct, co je to správné? Mé rozhodnutí bylo: „Milá paní, je to jen na vašem vlastním rozhodnutí jak to bude dál s vaším životem Vy se rozhodujete a jen vy sama víte, co je pro vás nejlepší… Ale kdybyste vydržela do nemocnice, bylo by to možná lepší…“. Co dodat – paní zemřela 3 minuty po našem odjezdu z nemocnice. Prý úplně z ničeho nic…
A kdo je Vaše Kmotřička?
#smrt #smíření #kmotřička #emoce #osud