MACHONET

V důsledku pandemie koronaviru se poslední letní olympiáda nekonala po obligátních 4 letech, ale koná se až teď, po letech pěti. Poněkud matoucí označení XXXII. OH Tokio 2020 konané v roce 2021 znamená, že od XXI. her v kanadském Montrealu uplynulo právě 45 let…

V televizi běží sportovní gymnastika, finále na jednotlivých nářadích mužských disciplín. Je trochu čas si teď zavzpomínat. Před těmi 45 lety byla naše výprava úspěšná, a to i z pohledu tehdejších očekávání. Družstvo mužů obsadilo 9. místo, ženy skončily páté.

Mužský gymnastický tým odcestoval především jako podpora Jiřího Tabáka, mladé perspektivní hvězdy, do které byly vkládány veliké naděje. Očekávaná účast ve finále na některém z nářadí mu ale nevyšla a naopak, na rozdíl od Jirky Tabáka, bylo naopak odměnou dlouholetému dříči Miloslavu Netušilovi. V té době ještě neplatilo omezení počtu závodníků z jedné země ve finálové soutěži jednotlivců. Probojovat se tak mezi sovětské stroje a japonské perfekcionalisty nebylo zrovna snadné. A tak ani Míla neočekával, že by se do finále své oblíbené disciplíny – bradel – dostal.

„Ty vole, čum na to!“ ječí sportovní kolega Tannenberger, „Ty jsi ve finále, brácho!“

S nedůvěrou se Míla zahleděl na světelnou tabuli ukazující výsledky a nevěřil pak ani vlastním očím. Mezi Rusy zvučných jmen jako Nikolaj Andrianov a ještě zářivějších Japonců Micuo Cukahary a Sawaa Kató se objevilo i jméno československého zástupce. Výsledné páté místo ve finále byl tehdy skvělý úspěch a důstojné rozloučení s aktivní sportovní kariérou Miloslava Netušila. Ano, toho Netušila, co do chomutovské gymnastické tělocvičny nakouknul v 16-ti letech vlastně omylem. V té době trénoval zápas a snil spíš o pěti kruzích uprostřed zápasnického ringu.

Ale od té doby jej tato náročná dáma už ze svých spárů nepustila. Odměnila se mu za všechnu tu dřinu i například bramborovou (batátovou) mexickou medailí … A jaké to byly roky? Na co vzpomínáš nejvíc, Mílo? Co bylo v Montrealu, jak ses cítil?

Upře na mě posmutnělé hnědé oči a s mírně smířeným úsměvem říká: „…víš, já si to vůbec nepamatuju…“

Nenávidím zloděje paměti, buďte prokleti!

Ještě poznámka závěrem:

Když tak vyzvídám, Míla spíš vzpomíná na další nezapomenutelný olympijský zážitek a tím byla jeho blesková cesta přímo ze závodní plochy do nemocnice s těžkou ledvinovou kolikou – v Mnichově roku 1972 finále tedy ještě nevyšlo. Zato vyšly ledvinové kameny… mimochodem, bezprecedentní olympijský mnichovský masakr prospal v narkóze v nemocnici.

#OH #gymnastika #Netušil #Montreal #sportovní #úspěch