WARNING WARNING! EMERGENCY CALL! EMERGENCY CALL!
Jekot mobilu vyrušil dopolední ospalou poradu korporátu. Prioritní volání z chytrých hodinek posilněné jakousi přemoudřelou aplikací v telefonu způsobilo drobnou tachykardii minimálně většině přítomných. Příjemce hovoru se ošil: „Pardon, musím to vzít, příbuzná …“ a vyplížil se na chodbu. Když máte v příbuzenstvu záchranáře, představujete si horší scénáře než nejhorší. Tentokrát nic strašného, nositelka hodinek s sebou jen sekla v lese při procházce se psem.
Nebylo to poprvé a asi ani naposled. Je halda studií věnujícím se narušení pozornosti řidičů po různém množství požitého alkoholu. Je ale již mnohem méně vědeckých pojednání, které by popisovaly výzkum zhoršených reakcí po noční službě. Nedej Bože, aby to bylo po třetí noční v řadě. Tentokrát pád odnesly jen kalhoty a boty. Kalhoty zvládla pračka, ovšem boty si místo resuscitace vysloužily za žraloka zpopelnění v popelnici. Škoda jich.
Na druhou stranu, ještě, že ty hodinky s možností lokalizace máme.
Byl to takový hezký letní výjezd, čas 17:20:11 CET / KDO: muž, 42 let / CO: úraz, bolest noha, nepostaví se. Potíž byla ale s místem. Vlaječka v navigaci ukazuje hluboké lesy bez přístupových cest. Dispečink telefonem upřesňuje: „Jeďte někam na okraj toho lesa, vůbec neví kde je, a nejde nám lokalizovat.“ Cestou se dozvídáme další a další doplňující informace, ale k místu se tak nějak neváže žádná. Bylo to tak, že muž se synem vyrazili na túru na kolech. Otec se v nepřehledném úseku překlopil z cesty dolů ze stráně. Nikdo z nich netuší ale kde je. Mladík (15 let) „nemá data“ a volá přes nouzový bezplatný hovor 112. Víme jen, že táta „má něco s nohou“. Nebudu se moc rozepisovat o cestě za záchranou, poté, co jsme sjeli ze silnice (krabicová zástavba vozu je do lesů jak dělaná). Zkrátka jsme křižovali les spolu s lékařským vozem, hasiči na čtyřkolkách, teréňákem lesníků, policií a nakonec i vrtulníkem. Trvalo nám to všem skoro hodinu… Nakonec je přece jen hodinky lepší mít – neměl je ani otec, ani syn, a otec byl puritán a odmítal jakékoliv chytré produkty. Naštvaně na nás vyjel, že žerou mysl a brání rozvoji osobnosti. Také se synkem nemluvil, protože tento měl telefon s sebou „natajnačku“ a porušil (vědomě!!) otcovské pravidlo „v přírodě ŽÁDNÁ technika“… S nadvakrát zlomenou nohou pacienta nakonec z rokle vysmýkali hasiči a my se vydrncali přes kameny k silnici a špitálu… Takové hodinky mu sice mysl nesežraly, ale nebýt technologie, Bůh ví, kdo by jej v lese nyní ohryzával.
Jiný případ byla zimní procházka v lesích pro ženu s širší rodinou v nedělním odpoledni. Sníh se třpytil kolem, děti, v závislosti na úrovni dospívání, blbnuly ve sněhu nebo se otráveně táhly jako smrad a postovaly odpornou rodinnou prudu. Náhle se matce rodu udělalo zle. Prudká bolest hlavy a následné zvracení nenechaly v klidu žádného člena.
Výzva čas 11:08:11 CET / KDO: žena, 46 let / CO: kolaps, nevolnost / KDE: někde v lese, koordináty GPS následují, HZS bude čekat u pole. Koukáme na praporek „místo zásahu“ v navigaci. „Tam snad nevede ani polňačka, povzdechl si řidič, to mají ti hasiči psí spřežení?“ Podle slibu čekali hasiči u pole, čtyřkolka měla zapřažený vozík a už kočí křičí: „Vezmeme jen doktora, tam se nedá vůbec dostat!“ Jediný „doktor“ široko daleko jsem já, tak spěšně vyrážím. Musím přiznat, že na otevřené čtyřkolce je děsná zima, tak bunda, mikina a triko s nátělníkem – no, jakž takž jsem to vydržela. Horší je, že zateplené kalhoty jsme nefasovali a rukavice na rukou jen ty gumové… Žena na místě leží na zemi ve sněhu, studená, mokrá, obluzená. Kloudné odpovědi z ní nevypáčím. Ale jedno vidím na první pohled – oči jí cestují každé jinam a zornice? Jedna špendlík, druhá talíř. Honím čtyřkolku jak k ohni, tedy jak k záchrance, a snažím se cestou konzultovat s iktovým centrem. Je už jasné, že zimní výlet do lesů stál paní krvácení do mozku. Vrtulník je na cestě, bude u pole asi tak rychle jako my… Ještě že GPS hodinek označilo místo incidentu s téměř 100 % přesností.
Na druhou stranu telemedicína chytrých hodinek zatím ještě pokulhává. A jejich nastavení potřebuje většinou tzv. „vyšší dívčí“. Pokud se nepodíváte a odklepnete si různé kontroly stavu, mohou vás hodinky burcovat několikrát za noc. Tu jim přijde, že málo dýcháte, pak zase mají pocit, že málo tepete, a vždy je to skvělý důvod k buzení nositele. Slabší povahy pak budí příbuzné a ti v dobré víře v techniku volají záchranku. Ještě lepší je nastavení, které mimo nositele notifikuje rovnou nouzové kontakty IZS.
Další fenomén jsou auta volající o pomoc. Nejsou to zatím transformeři, a tak nevolají servis sobě, i když to také některá umí *), ale posádce. Pokud dojde k aktivaci drobným nárazem, je možno poplach odvolat. Potíž bývá v tom, že auto hlásí nehodu, řidič je obalený airbagy a není schopen najít, natož obsloužit telefon a už jede celé IZS. Nikdo neví, co se děje, a tak překvapení bývá nasnadě. Poslední volání s dokonalou lokací bylo od ranního dřevorubce. Řidič, cestou po rovné suché okresce, popravil jabloň u silnice, auto za mega vyoralo první jarní brázdu, a zapíchlo se do pole. Skoro k neuvěření byl fakt, že vyvázl bez škrábnutí.
Takže nezatracujme techniku, ale také je vždy fajn vědět kde asi tak jsme. Jako vždy, jistí to především selský rozum. Takže pokud si zmordujete kotník u čističky odpadních vod, netvrďte, že je to jezírko…**)
*) například pro některé automobilové značky v transportní dopravě – systém v vozidle zjistí nějakou poruchu, a vyhledá si rovnou místo opravy a objedná díly a přesměruje navigací svého člověka na vybrané místo, tak aby vše bylo maximálně efektivní … Čas jsou prostě peníze
**) A to to má jasná pravidla… Něco je uměle zbudované a něco je přece přírodní, to dá rozum. Ještě, že jsme neměli někoho s hantecem