…a to jsem ani jednou netančila, Ivetko Bartošová *). A chvil, které si člověk nepřeje, aby se vrátily, se nějak načítá. Zvlášť na straně těch, kdo potřebují služby rychlé …
Rutinní letní ranní výjezd skončil pár metrů za branami. Do blikající a houkající sanitky to čelně v plné rychlosti nabořil naleštěný fungl nový Duster. Poněkud rozklepaná posádka se souká z vozu a chvátá se podívat na řidiče rumunské čtyřkolky. Ten sakruje a haleká, že nemůže vylézt. Naštěstí obavy z vážných zranění byly plané, pán byl diabetik a nemohl hned vystoupit, protože ho jeho neuropatické končetiny nějak nechtěly hned poslouchat. Postupně se přiznal, že mu v autě na zem spadla hůl a nešla mu (kupodivu) sešlápnout brzda. Řidič sanitky, který se pohroužil do nitra poškozeného osobáku hůl nakonec vyrval zpod brzdového pedálu. Hlídka policie jen konstatovala, že věkovitý původce nehody má a) propadlý řidičák, b) propadlou lékařskou prohlídku a c) nemá nasazené předepsané brýle a ani kontaktní čočky. Provinilec se však nezalekl: „Kruci, bydlim za rohem, přece nepotáhnu nákup pěšky, šak sme na vsi, nééé?“ Výletu se ale nevyhnul, musel bezpodmínečně do nemocnice. Hladina cukru v krvi přesáhla hodnoty změřitelné přístroji v sanitním voze…
Kolapsy z pokračující vlny veder jsou denním chlebem. Klimatizace v sanitních vozech jedou na hraně a při rychlé jízdě s akutními pacienty vypadávají úplně. Vaří se voda, olej i záchranáři…
Stává se, že je někdy s pacienty těžké pořízení, jako to bylo například s úzkostlivým synem a maminkou. Každý třetí den už byla starší paní v nějaké z nemocnic v rámci celého kraje. . Podle syna „to není ona – je smutná, bledá, bolí ji hlava, dělá se jí špatně, nespí, nejí a nepije…“ Výčet příznaků jak z lékařského slovníku pod heslem úpal. Příznaky vzhledem k věku vážné, a tak je paní opakovaně podrobena vyšetření, a i opakovaně ujištěna, že nestrádá. Stačí jen dostatečně pít, větrat a odpočívat… Tak zase na shledanou za pár dnů. Nejhorší na tom všem je, že si dobře uvědomujeme, že stav dámy v letech se opravdu může zhoršit. Je dost možné, že se dalším vyšetřením nevyhne.
To že má člověk dostatečně přijímat tekutiny a že se tak často neděje, to už ze spousty případů známe. Snad jen v létě je to mnohem důležitější. Při letních výjezdech je jednou z prvních nezbytná otázka „kolik toho za den vypijete a co pijete?“ Co ovšem slyšet nechcete je „no moc toho není, vždy trochu, ale jen slivovičku, pivo mi moc nechutná“. Takto nám nedávno odpověděl pán skučící s ledvinovou kolikou.
A úporná vedra nezastavila ani chronické pyromany. Grilovací sezóna je v plném proudu a ohýnky vesele hoří i při 35 stupních ve stínu. A vybírají si svoji daň…
Horké odpoledne, teploměr ve voze ukazuje 34 stupňů Celsia a přichází výzva, CET 16:24:11 – muž, 36 let, popálení. Poznámka: po zjištění rozsahu se ozvěte. Všichni kolegové jsou na cestách. Lékařská auta řeší předchozí volající, a také nejsou hned k dispozici na místo. Auto přestává klimatizovat ve prospěch výkonu a my se brzy dozvídáme více. Pacient stojí v trenýrkách pod sprchou, která mu teče na záda. Jenže popálené má břicho, genitál a přední i vnitřní stranu stehen. Přes urputný nářek strháváme trenýrky a slipy.
Díky rodině a přátelům na místě víme, že postižený muž nebyl spokojený s výkonem ohně na buřtíky, a tak ho „osolil“ tekutým podpalovačem. Neštěstím pro něj bylo, že se v tu chvíli ohýnek nejen rozhořel, ale i rozfoukal a samozřejmě nežádoucím směrem. (Poučka: Nestůj proti větru při přilévání hořlavin do ohně!
Pacienta fofrem do vozu a lékaře zavolat na místo. Konzultace s Popáleninovým centrem, potřebujeme vědět, jak si přejí pacienta zajistit. Lékař na cestě naproti nám po telefonu velí k podání léků na bolest a obě záchranářská auta plní skutečný význam systému „rendes-vous**)“ Potkáváme se na cestě do nemocnice. V té době je již záchranářské auto prosto všech opiátů a pacient stále křičí bolestí. Doktor už nemá moc dalších možností: „Už mu nemůžeme nic dát, vzpírá se i uspání, musíme to dojet!“ Strašně dlouhé kilometry. Sedím pacientovi u hlavy a začínám to jediné, co jsme ještě nezkusili. Ukecat ho. Něco na pomezí mateřského broukání a hypnózy: „Cítíte chlad, jak postupuje z ruky (kanyla s chlazenou infuzí), to tělem začíná proudit lék, jak postupuje, bolest je slabší a už se dá snést.“ Mantra pomalu a dokola… „Ježíš, ty jsi fakt zaříkávač hadů! Reaguje lékař. Ale reaguje i pacient. Psychika je mocnější a když se přestal bránit, konečně mohla zabrat i léčba!
Stejný týden se u nás vezl dvanáctiletý chlapec s popáleninami stehen. Ten už regulérně v umělém spánku, bolest byla příliš velká. Při hře na zahradě chytal míč a jak couval, narazil zády, hýžděmi a stehny do rozpáleného grilu.
Dávejte na sebe a své blízké pozor!!
———————————————–
*) Iveta Bartošová: Léto, 1986
**) rendes-vous – z francouzštiny – setkání