Máme i normální pacienty. Opravdu máme! Často někdo pochybuje, a dokonce mě podezírá, že si výjezdy vymýšlím. Nevymýšlím. Proč bych se měla namáhat, život to umí sám a jedna radost. Já pro Vás jen dokumentuji co si zrovna vymyslel.
Teď tedy k těm normálním pacientům. Třeba jsou to zrovna ti, které bolí záda po špatném pohybu. Nedávno mladá paní, která zapomněla, že slovy klasika „celá se votočit může“, a otočila se s konvicí vroucí vody v ruce jen trupem. Rotace způsobila následnou blokádu bederní páteře. A následný děj je pak také úplně normální. Koho opravdu, ale opravdu, vzaly záda, ten ví, že prostě MUSÍ trochu sám. Rádi pomůžeme, ale při bolesti zad si pacient musí řídit přesun sám. Neradi bychom mu více přitížili. No, a tak nešťastnice s bolavou páteří v doprovodu záchranářů sjela výtahem do přízemí a odtud bez ohledu na cokoli vyťapkala po čtyřech. Bolest zad je potvora, a někdy nemáme jak jí ulevit. V tomto konkrétním případě pacientka byla v jiném stavu a příčina silné bolesti páteře musela být tedy nejprve důsledně zjištěna, než proběhne podání léků proti bolesti v monitorovaném nemocničním prostředí. A ne, paní opravdu zrovna nerodila.
Máme i další normální pacienty. Jako pána, který se ráno doma pohádal s rodinou, vyřídil nějaké nepříjemné pracovní telefonáty, rozlil si kávu a uklouzl po rohlíku. Prostě prima ráno, které vylepšil tím, že při výjezdu z garáže naboural přímo do policejního vozu. Na místo jsme dojeli na výzvu policie. S mužem nebyla řeč. Také jak by byla, když měl hladinu glukózy v krvi na úžasných 1,5 mmol/l (těžká hypoglykémie, obluzení, křeče, pomalost, dezorientace…).
Mezi normální jistě zařadíme s drobounkou paní, která způsobila zranění svému dvoumetrovému manželovi. Muž, spoléhaje na svou postavu, se rozhodl zabránit manželce, aby si ublížila, ale zapomněl, že při epileptickém záchvatu se drobná žínka mění v She – Hulk…
Chlapec, který se skutálel z třímetrového svahu a rozklepnul si hlavu o asfalt na cyklostezce. To není překvapivé. A bohužel překvapivé není ani to, že cyklisté pečlivě dítě objížděli bez nějakého poskytnutí pomoci. A když dorazila záchranka, dostalo se posádce nevybíravým způsobem informace, že na cyklostezce nemá auto co dělat… pokud máte pocit, že zde překračujeme hranici normality, podotýkám, že komentářů se nám nedostalo ani od malého pacienta ani od jeho rodiny.
Mladík, který chtěl odvézt na chirurgickou pohotovost, protože krvácel z hrudníku. Krvácel z pravého prsního svalu, po kousné ráně … způsobené přítelkyní. Prý omylem, ona na to.
Běžné jsou výjezdy do domovů pro seniory…
„15:21:19 CET – výzva: poruchy vědomí / kde: muž, 89 let / kde: DD.
To bývá dost častá výzva, poměrně běžně se jedná o stavy způsobené dehydratací.
Dehydratace – nedostatek tekutin, snížený příjem nebo zvýšený výdej, způsobuje pomalost, zmatenost, zhoršenou komunikaci i orientaci… Starší lidé nepociťují tak moc žízeň, zapomínají pít nebo se vyhýbají pití, aby nemuseli často na záchod.
U vchodu na nás mává ošetřovatelka a cestou nás informuje, že pán jen sedí a vůbec na nic nereaguje. „Pán je tedy běžně aktivní, že?“ ptám se a ukazuji na u pokoje stojící elektrickou trojkolku. Sestra na pokoji potvrzuje. Pán ale nyní sedí zapadlý v křesle, přivřené oči, pootevřená ústa. Na oslovení nereaguje, na zatřesení nereaguje a píchat do něj zatím nechci. Na rozdíl od personálu Domova, sestra tvrdí, že ani bolestivé podněty klienta z letargie neprobraly. Tak nic, na místě nic nezmůžeme, přenášíme pána na nosítka a hurá do auta. Měřím fyziologické funkce a kolega zabouchnul zadní dveře sanitky. V tu chvíli pacient předvede, jak stoletý stařík vyskočil z okna a zmizel. Otevřel očka, mrknul na mě a pravil: „Hurá, už jsou pryč, babizny! Kočko, vezměte mě do nemocnice, ať zas vidím jiný holky!“ a zavřel oči v imitaci mrtvého brouka. Po cestě jsem se dozvěděla perličky z pánova života, včetně toho, že „teď je pivo drahé, ostatní dědci škudlej a nechtějí do hospody“. Tak se rozhodl vyrazit na výlet do špitálu. Vjezdem do areálu nemocnice dědeček opět oněměl a odmítal reagovat na cokoli…
A že nemám zkušenosti s různými nápady okolí sama, potvrzuje i třeba porodní asistentka… „Hm, když se tak ptáš, naposled jsem měla pocit, že jsem v blázinci zrovna nedávno. Paní porodila v termínu pěkného zdravého kluka (47 cm a 3207 g). Tatínek, který byl při porodu a vše bedlivě sledoval, však okamžitě po zvážení a změření podal stížnost a odmítnul syna převzít. Otec, inženýr statistik, ověřoval údaje a podle Českého statistického úřadu musí mít průměrné dítě porodní váhu 3,3 kg a chlapec měřit aspoň 50 cm. Takže tohle je podměrečné, a to by tedy nešlo!“