„…její karmínové rty se lehce dotkly okraje broušené sklenice a hluboké oči, ukryté pod delikátním obočím této plaché krásky, opatrně zabloudily pohledem k němu. On, vysoký, charismatický, celý jeho mužný vzhled byl korunovaný masivními značkovými hodinkami na zápěstí. Vše značilo muže úspěšného a dobře situovaného. Prudce se otočil… a jejich oči se setkaly. Zastavilo se jí srdce… On! On se usmál a vykročil přímo k ní! …“
Tentokrát téma navozuje červená knihovna. Jenže nakonec je nutné označit dnešní příspěvek upozorněním, které dříve v televizi anoncovala pověstná „hvězdička“ v úvodu pořadu. V současnosti byla nahrazena sadou různých podivných piktogramů třeba mrkví, která má značit násilí… Možná ale ta mrkev by byla vhodná i pro níže uvedené.
Hulákání telefonu přeřve i motor záchranky. „Ahoj, posádko,“ zdraví nás dispečerka. „Máme pro vás k obědu alergickou reakci, doktor je na cestě, ale je daleko…posílám vám to do auta.“ A vzápětí na tabletu navigace vyskakuje následující sdělení: „12.8./ 19:59:22 CET, NALÉHAVOST: 2 (s lékařem), CO: alergie, KDO: žena, 37 let, KDE: výzva ve veřejné místnosti, POZN.: dušnost, otoky.“
No nazdar! Adresa je hotel v centru města. Uvažujeme, že paní možná povečeřela rybu fugu nebo buráky. Po příjezdu nás vítala profesionální recepční a s informací, že postižená žena je na pokoji, nás provázela do patra. Na místě přešlapoval nervózní a vyděšený muž. „Díky, že jste tady, manželce je zle, nevím, co mám dělat!“ Hned jsme se ptali na alergie, které paní má a co ji vlastně potkalo. Na rozházeném lůžku lapala v úlevové poloze po dechu plačící žena: „Ne-mů-žu dej-chat a bo-lííí tóóó…“
Pomalu se začínal projevovat anafylaktický šok, dech přecházel v sípání, zarudnutí tváře postupovalo přes krk dolů, tlak krve klesal a pulz ztrácel pravidelnost. Paní začínala kolabovat. Přesto nepřestávala naříkat na bolest v podbřišku.
Symptomy anafylaxe mohou být různé, povětšinou mezi nimi nalezneme typicky:
Zásada je zajistit u postiženého možnost dýchání.
Při prohlídce břicha bylo patrné, že otok a svědivá vyrážka postupuje od klína vzhůru po pokožce břicha a dolů po vnitřní straně stehen. V nejhorším stavu byla na první pohled vnější rodidla, nateklá a zarudlá až do fialova.
Po celou dobu jsme se snažili z manžela vypáčit, co se vlastně stalo, co bylo teď jinak než běžně, že se stalo, že upadla do takového stavu. Nakonec z něj vyplynulo, že pár se rozhodl udělat si „seznamovací“ večer a noc k výročí sňatku. Manžel k této příležitosti hrdě přinesl biokondomy s originální jahodovou esencí. Silná alergická reakce na jahodové aroma byla pro oba nepříjemným překvapením. Konec příběhu z červené knihovny v nemocnici na infuzích rozhodně v plánu nebyl.
Další příběh je z deníčku policisty…
„Milý deníčku, dnes jsem byl na otevírání bytu. Volající požadoval výslovně jen policii, že se nikomu nic nestalo a zdůrazňoval, že tedy rozhodně nechce záchranku. Hlásil, že se nemůže jen pro objektivní příčiny ani on a ani přítelkyně dostat ke dveřím, a ty potřebuje otevřít. Ověřili jsme, že volající volá ze svého vlastního bytu. Dveře ale otevírají hasiči, a tak jsme chvíli čekali. Muž zevnitř protestoval proti dalším osobám (HZS), ale to měl smůlu. Kluci od hašounů sekerkou vypáčili dveře. Vstoupil jsem s kolegou první, abych zajistil prostory. Na super posteli se železným čelem se pod prostěradlem choulily dvě postavy. »No to je dost,« frněl se nás mladík. »Máte klíče?«
Zaujalo nás, jakéže to má na mysli… a on, že chce klíčky k poutům. Po zevrubném (opravdu pečlivém) prozkoumání místa události jsem konstatoval, že osoby jsou z důvodu zajištění pouty pevně svázáni s kovovým rámem lůžka. Prostě si cvakli klepeta každý na jednu ruku a nějak jim uniklo, že se nejedná o pouta ze sexshopu, ale nějaký ksindl, co nejde rozlomit. Pečlivě jsme s kolegou vyzkoušeli všechny naše klíče, abychom nepoškodili majetek (pouta či postel).
Bohužel, nakonec museli zasáhnout hasiči a pouta přecvaknout. Platba za marný výjezd bude stanovena HZS. Nám zaplatili dobrou historkou pro kolegy.“
Poučení: nenechávejte si klíčky v kalhotách na věšáku. Pokud tedy děláte něco, u čeho nechcete být zachraňováni.