…poslední Vánoce jsou trochu podivné. Světem mává „pidivirus“ a potměšile se nám chechtá. Letošní svátky z pohledu konzumu jsou vyjádřením přesných čísel z nepřesných zdrojů (statistik) prostě bezva. Obchodníci se dostali na čísla v prodejích jako před dvěma lety, počty nakažených virem stále klesají (už ani nevíme ve srovnání s čím) a lidé se míhají po ulicích i stravovnách a shlukují se a „Tečkují se“, anebo taky ne, a nic se neděje…
Jaké máte tyto svátky vy? Zvedá se vám žaludek z koled v obchodních centrech, věnujte tichou podporu těm, kdo jsou v tom denně od rána do večera. Koledy jsou hezčí v době kdy mají znít, tedy o Vánocích, a ne s kvartálním předstihem jako zálohy na elektřinu. Je konec roku pro vás hektickým časem? Máte nervy s chystáním nebo jen drandíte internetem s cílem najít cukroví co nejpodobnější domácímu? Nebo naopak pro Vás je Advent časem k zamyšlení, posezení v klidu, sledování mihotání plamínku svíček a užívání si blízkosti ať už kohokoli, třeba léčivé přítomnosti zvířete?
A pak, v čase vánočním, ne každému je dopřáno strávit čas nad čímsi obalovaným. Ať už jde o kapra, řízek či tofu, nebo si pochutná na luxusním vánočním celodenním menu objednaným v přední restauraci, jsou i tací, kteří jsou pro zajištění základní vánoční atmosféry ostatních v práci. Rozhodně tady nehodlám plakat nad sebou nebo nad kýmkoliv jiným. Ono se to vždy nějak nakonec vyváží a vyrovná. Spíš teď chci zmínit štědrovečerní příběh, ve kterém jsme se zase potkali s naší starou známou Kmotřičkou smrtí.
„Výjezd!“ Pokřik kolegy se mísí s jekotem vysílačky a už z tiskárny chrčí lístek s popisem události: „čas: 19:40:11 CET / kdo: muž, 52 / co: nevolnost, tlak na hrudi/ kde: doma + adresa, pozor 4 patro bez výtahu“.
Na místě jsme rychle, máme to v podstatě za rohem. Vánoční dekorace a šílené zvuky na pohyb reagujícího Santy nás provází od vchodu až pod stromeček téměř vyplňující celý pokoj. Na křesle napůl zhroucený muž, sportovně vypadající, ale sotva dechu popadající. „Asi jsem se přežral,“ sténal. „Je mi blbě a zvracím, jen mi na to prosím něco píchněte…“ Koukli jsme na pot perlící se na čele a tváři pacienta a spustili jsme zvesela: „Žádné takové, nebudeme vás přece odbíjet jen tak nějakou injekcí! Když jsou ty Vánoce, tak to my Vás budeme zkoumat ze všech stran, pěkně si lehněte, bude i EKG!“
Příznaky akutního infarktu nejsou jen takové ty typicky prezentované palčivé bolesti na hrudi vystřelující do levé paže a krku. Záleží totiž také na tom, která část srdce je postižena. Proto tak závažný stav snadno může být maskovaný bolestmi žaludku se zvracením.
Pán se uložil. Rodinu jsme vyexpedovali ať si pěkně počkají vedle, že až přiletí Ježíšek, tak zazvoní a pak se budou moci vrátit. Hned poté co jsme dolepili elektrody, u pacienta zajistili žilní vstup a poměřili hodnoty, vřítil se jeho synek s očima navrch hlavy: „Zvoní, zvoní venku! Máme ho pustit?“ … místo Ježíška dorazil náš doktor, takže dárky zase nic. Ale snad po letech usoudí, že doktor podílející se na záchraně tatínka byl lepší než halda komerčních produktů…
EKG křivka si běžela s drobnými odchylkami tak jak má a my na ni hypnotizovaně hleděli. Najednou poposkočila a srovnala se do vzorných rovnoběžek…
„Do p….!“ servali jsme pacienta na zem a začala okamžitá resuscitace. Doktor velel přípravu léčiv a intubace. EKG písklo, křivky se opět rozkolísaly a pacient se po mně ohnal: „Co mě, k…., budíte? Vole, já měl tak super sen…!“
Měli jsme samozřejmě radost a hned nás zajímalo, jakýže to byl sen, že pánovi způsobil velice působivou erekci. Rozplýval se vzpomínkou na to, jak „suprově“ mu bylo. A ta kočka v červených šatech…no paráda! Bylo tam světlo, teplo a klid. Náš lékař mu poté s potěšením sdělil, že nám právě popsal ukázkový stav prožitku blízké smrti *), protože se mu zastavilo srdce a my ho resuscitovali. Nevěřil… V dálce se zachechtala dáma v rudém hábitu. Barva byla asi ústupek Vánocům. Zprvu bylo možné se dohadovat, jestli tomu není podobně, jako když hlubokomořský ďas vábí svou oběť světélkující vějičkou. I ona vábí v tomto vánočním čase. Ale ona na to, že „dnes mám svátky, nebudu se honit a zase se s vámi přetahovat, záchranáři blázniví!“
O Vánocích se alespoň trochu snažíme být hodní a konat dobré skutky. Jen pozor na to, co je skutečně je dobrým skutkem! Tím je pouze takové jednání, z kterého má skutečný užitek a potěšení ten, vůči komu dobrý skutek konáme. Prosím, navštěvujte nebo volejte častěji svým starším a nemocným, ale netahejte je z jejich prostředí. Naše každoroční smutná zkušenost je převážení těch, které si rodina vzala na svátky domů a pak zjistila, že péče je mnohem náročnější, než čekala. Náročné a stresující jsou tyto situace především právě pro ty, které chceme na Vánoce potěšit. Vytržení z jejich zažité rutiny a úzkost, aby nezklamali nebo aby nebyli na obtíž, to vše vede často ke zhoršení jejich stavu.
Ať jsou všechny sváteční zážitky s dobrým koncem! A nejen na Vánoce!
*) Prožitek blízké smrti, resp. terminální prožitek, prožitek blízkosti smrti apod. (Near to Death Experience, NDE) je souhrnem velice zvláštních, nezvyklých a obtížně reprodukovatelných, a přitom zdánlivě velice reálných zkušeností. Nezřídka to bývají úchvatné zkušenosti, které člověka obvykle změní na celý zbytek života a nesmazatelně se mu vryjí do paměti. (zdroj: Wikipedie)