Tuhle podobnou půvabnou větu z dětského filmu „Ronja, dcera loupežníka“ 1) si připomenu pokaždé, když slyším nějakou jazykovou pozoruhodnost nebo některou z okřídlených vět našich klientů a kolegů…
To, že máte při rozhovoru s ajťákem mnohdy dojem, že jste se právě spojili s NASA a bez kvalit mladého Sheldona2) občas nevíte, která bije, to si asi vyzkoušel každý z nás. Druhý pól může tvořit například žargon biomatek a různých esoterických bytostí. To mám pak pocit, že mi v hlavě tancuje víla Amálka3) kankán. A někde mezi tím mohou být třeba manažeři. Legendární byla poznámka jednoho z našich klientů, kterého vyřadila z provozu bolest zad a telefonoval do firmy, že tímto „iniciuje krešování mítingu s remoutním tímsováním po lanči“. Smála jsem se jak blázen. A ani nemluvím o afixovém obžerství některých našich politiků. Jejich kódova řeč za pomoci prefixů, postfixů, infixů i sufixů, vytváří neuvěřitelné novotvary. To se musí prostě v rámci dokonsolidace navnímat …
Některé hlášky pacientů vstoupily do historie a jsou opakovaně citované. Pár z nich tady uvádím i někdy vyřčenou, někdy – spíš většinou – polknutou, odpovědí záchranáře:
Dotaz pána: „Vy jste záchranářka? A nejste na to moc malá??“ … proti vám ano, ale stejně Vás musím odtáhnout do sanitky.
Rozčílená rodina: „Jak si dovolujete nosit ty naslouchátka (stetoskop) a blbnout tak lidi? Copak jste lékaři? Styďte se!“ … stydím a stejně je neodložím.
Slečna mávající kolem sebe pestrými drápy umělých nehtů a křičící: „Nene! Žádné jehly, já snesu jen ty titanové!“ … tak nevím, která z našich nemocnic podobným vybavením disponuje?
Dáma středního věku důstojně: „Mám alergii na úplně všechny léky kromě morfia!“ …ups. neleze to trochu do peněz?
Matka starostlivě nad náctiletým synkem: „Tak neboj, to bude fraktura, ne nějaká zlomenina!“ … tak nevím, je fraktura víc hogo-fogo než pitomá zlomenina? Aby si rodina statusově nezadala.
Pak jsou tu hlášky z úst lékařů:
Lékař k pacientovi: „Jste starý podagrista a máte prostě kostižer!“ … pacient nepochybně toužil slyšet, že je již ne úplně mladý a nemocný arthritis uratica a trpí vleklou osteomyelitidou. Tento pan doktor byl známý tím, že se bavil používáním archaických označení diagnóz a dost tím mučil některé mladičké spolupracovníky. Na druhou stranu, kdo by neznal „oubytě“, „úplavici“, „záduchu“ a třeba „hlavničku“ (tuberkulóza, průjem, astma, břišní tyfus). Sbírka dávných označení nemocí a příznaků a vzniklé zmatky způsobené staročesko – novočeským Babylonem, by vydala na samostatné pojednání. A co teprve, kdyby se zkombinovala s mluvou generace Z.
A která prohlášení, která se často opakují, milujeme my záchranáři?
Pacient (nejeden, nejedna, rodiče, děti, příbuzní a tak dále) na dotaz, pročpak volá, když byl u svého lékaře, vyšetřen a dostal správnou medikaci: „No, já měl ty antibiotika a furt to nezabralo, ani po dvou hodinách a tu horečku mám pořád!“Takže aby bylo jasno, takto rychle opravdu antibiotika nefungují a nejsou lékem na horečky. Symptomy – příznaky – se léčí odpovídajícími léky, v tomto případě něčím, co sráží teplotu….
Snad každý záchranář se nejednou setkal i s konstatováním pacienta: „No jak dlouho… bolí to asi tři neděle (nebo také deset let). Ale teď? Jo, já vím, že jsou tři ráno… teď už to nemohu prostě vydržet.“
Sdělení je občas vylepšeno dovětkem: „A stejně, teď v sobotu v noci nikdo v nemocnici nebude a budou mít čas na to vyšetřit!“. Pozor: tato úvaha kupodivu neplatí.
Evergreenem je také prohlášení: „My praktika volali, ale prý máme zavolat vás…“ – a proč prosím, ve všední den dopoledne?
Znervózňující upozornění pacientů, které opravdu, ale opravdu potřebujeme zajistit: „To se vám nepovede, já nemám vůbec žíly! V nemocnici mě píchají na desetkrát!“ – Nebojte. Žíly máte. A když nám to nepůjde, tam máme vrtačku, to se nám zdaří vždycky!
A jedno z nejhoršího, co můžeme slyšet – především v situaci, kdy pracně uklidníme pacienta, a v již relativním klidu a komfortu jej dopravíme do nemocnice. Mezi dveřmi na nás bafne někdo z pomocného personálu: „Co to sem vezeteee???“ a „Proč to sem vezeteééé???“
Tak za prvé: TO jsme nechali Kingovi a filmovému plátnu. A za druhé: Pročpak? Protože! Protože a jelikož je nade dveřmi velký nápis NEMOCNICE! Bohužel, tohle je něco, co na nemocné a zraněné má velmi negativní dopad.
Tak „PRO PRO PROČPAK TO TO DĚLÁŠ, TY TY POTVŮRKO PO PO PODIVNÁ?“
—————————–
1) Ronja, dcera loupežníka – autor Astrid Lindgren, 1981, filmová adaptace 1984, ve filmové verzi je místo „povídáš“ sloveso „děláš“ (skřítkové Čumbrnkové: „Pro pro pročpak to to děláš, ty ty potvůrko po po podivná?“)
2) Mladý Sheldon (Young Sheldon) – USA, seriál, 2017
3) Víla Amálka – animovaný televizní seriál z roku 1973 vysílaný v rámci večerníčku