Večerní Sportovní zpravodajství veřejnoprávní televize se léta skrývá pod názvem Branky, body, vteřiny a bývalo parafrázováno jako ranky, boule, modřiny. V létě se líhnou úrazy jak na běžícím pásu. Neříkám, že v chladných dnech nejsou, ale v letním slunci jsou možná víc a lépe vidět…
Pomalu odchází horký srpnový den, denní služba s úlevou vítá střídání a už je tady první večerní výjezd…
Časové znamení ohlásilo 18:38:01 CET / výzva 3 / kdo: muž /co: úraz hlavy. Další informace chybí, místo nehody je dětské hřiště. Naučili jsme se, že večerní úrazy na dětském hřišti většinou už nepostihují děti, ale starší ročníky v různém stavu rozvernosti. Na místě nás tentokrát čekalo opravdu dítko, chlapec měl čerstvých dvanáct let, a tak je šel slavit – kam jinam než na trampolínu. Trampolíny jsou v posledních letech noční můrou pro personál dětských traumatologií. Další adept na dětský urgent s roztrženým čelem a ksichtíkem zalitým krví a slzami, přiznal, že na trampolíně vyzkoušel, jak by se skákalo na koloběžce. Přiznávám, že mi to nešlo úplně do hlavy a chtěla jsem vědět, jak to vlastně praktikoval. Než jsme se nadáli, kluk se otočil, popadnul na zemi pohozenou koloběžku a už si to šinul zpět k trampolíně, aby názorně předvedl mechanismus úrazu. Přítomný otec, místo razantního zásahu, měl záchvat smíchu. Neposedného pacienta tedy ulovil kolega krásnou ragbyovou rybičkou. Podle očekávání, dětský chirurg také tak trochu nevěřil vlastním uším, a huhlal něco o idiotských nápadech a nezodpovědnosti… čí asi tak…
Někdy jsou ranky a boule na druhou stranu podceněné. Jeden z výjezdů prezentovaný za Zídce, zněl v úvodu poměrně nevině – muž, řezná rána na paži. Jednalo se o pracovní úraz, takže bylo možno čekat celou škálu poranění počínající prostým škrábnutím. Na místě zjistili, že statečný pracovník má téměř amputovanou paži pod ramenem, ale pečlivě si ji zatáhnul opaskem, čímž zabránil ztrátě krve i končetiny, protože „to musí dodělat, aby byly love“.
Další smutná zkušenost s boulí měla tragický konec. Psal mi můj známý, že uklouznul v koupelně a praštil se do čela a doprovodil pěknou fotografií fialové boule. Požádala jsem ho, aby se pro jistotu dostavil do blízké odborné ambulance a nechal si raději udělat jinou fotku, nejlépe aspoň rentgenovou, ne-li rovnou CT. Večer jsem se dozvěděla, že byl za simulanta a ufňukánka. Po pár dnech mne šokovala zpráva na netu. Údajný ufňukánek, válečný veterán, psycholog a kněz podlehl krvácení do mozku po úrazu hlavy….
Úrazy jsou samozřejmě i pikantní. Nad ránem nás do tropické noci vyhnal výjezd na výzvu „napadení“…
03:33:11 CET / kdo: žena, asi 30 / co: napadení / poznámka: čeká před domem, PČR na místě. Kolega, znalý místopisu častých klientů záchranky, podle adresy ucedil: „no neříkej, že se zase ta star přestěhovala zpátky…“ než jsem stačila vyzjistit víc, byli jsme na místě. Dotyčná napadená stála opřená o pouliční svítilnu, sukénka jak širší opasek, cigárko, oči orámované tužkou a la medvídek panda a rozčileně se dmoucí hruď. „Tak, povídejte, copak se stalo, co vás bolí, jste zraněná,“ vyzvídám. Lehce zmatečně vyprávěný děj se dá shrnout následovně: Dáma s přítelem popíjela. Přítel shodil skleničku. Sklenička se rozbila. Přítel nechtěl střepy zamést. Naléhala. Přítel ji praštil smetákem přes ruku. Zapotácela se a upadla do střepů. Má pořezané pozadí. Volá policii a záchranku.
Největší problém nebylo tedy zjevně otékající předloktí po ráně smetákem, ale pořezaná záď. Transport si přála v leže na břiše, ošetření nikoli, ale za to zněl požadavek na pečlivé nafocení hýždí. Chápu, po ošetření by to nevypadalo již tak dramaticky, dáma totiž fotky nemínila vystavovat na sociálních sítích. Chtěla jimi počastovat pojišťovnu, u které má svůj musculus gluteus maximus*) pojištěný jakožto součást těla potřebnou k výkonu povolání. A toto poranění jí brání ve výkonu výdělečné činnosti „profesionální herečky“ filmů pro dospělé.
*) velký sval hýždový