Stál výhrůžně mezi dveřmi, které téměř vyplňoval a upřeně na nás hleděl.
“Kam jdeš?” blýskal po mně očima.
“A kurva!” vyjekl řidič a obezřetně couval zpět do vozu záchranky.
“Dobrý den,” říkám a klopím oči. “Já jdu pomoci panu X!”
“Che, to by mohl říct každý!” zavrčel nepřátelsky.
“Vážně…“ přemlouvám ho. „…budete celou dobu u toho.” Pomalu, krok za krokem mu jdu vstříc. Vyráží proti mně! Za sebou slyším, jak řidič drmolí do vysílačky cosi o policii…
Na ruce náhle cítím chladné a pak horké vlhko. Rozhodl se! “Dobře, TY můžeš dovnitř, věřím ti!”, ustupuje obrovský československý vlčák a vzápětí se zase ježí směrem k řidiči, jukajícímu z okénka vozu.
Ne zřídkavá situace. Občas už si připadám jak kafemlejnek. Při příjezdu hlásáme oblíbenou frázi “zavřete si pejska!” a následně vypouštíme vysvětlivky na obligátní odpověď “nebojte se, on nekouše, nic vám neudělá!”
Jsou dva základní typy psů – malí a velcí. Své páníčky brání do posledního dechu všichni. Malí psi jsou v ohrožení našimi těžkými botami a nosítky, ti šikovnější nám zase jdou rovnou po achilovkách. Na druhou stranu velcí jsou aspoň vidět. Jenže ty zase jen tak nesetřeseme a když, tak rovnou s kusem lýtka, takovým, že by Shylock*) zajásal.
Milí majitelé, nezapomeňte, že za svého mazlíka můžete mluvit pouze v minulém čase. Je pak pozdě podivovat se, „ale on ještě nikdy nikoho nekousnul“, když už vedle pacienta krvácí nadávající záchranář a policista mezi dveřmi má už natažený kohoutek zbraně. Nevíte, a ani my to vlastně nevíme, kde, u koho a v jakých podmínkách z pohledu psa jsme ten den byli. I když se z práce převlékám, stalo se mi, že jsem musela i svou vlastní fenu přesvědčovat, že je se mnou vše v pořádku. Dodatečně jsme se dozvěděli, že pacient, kterého jsme ten den vezli, se rád mazal psím sádlem. A ne tím z lékárny…
Další typická situace je vlastně popsaná v úvodu. Majitel nemůže vstát a psa zavřít do bezpečí a psisko hlídá teritorium. Je to pak velký problém. Například v případě zástavy oběhu staršího pána, kterého se manželka podle pokynů dispečinku záchranky snažila resuscitovat. Úplně jí vypadlo, že vytvořila pro záchranáře skvělou překážkovou dráhu, tedy že má zamčenou bránu, branku i dům, ale oproti tomu nemá zamčené dva ovčáky. Stav zabezpečení by potěšil maximálně pojišťovnu, limitně se blížil 100 %. Lézt přes plot s kufry, monitorem, kyslíkem, a být uvítáni dvojicí hafanů a hrát si při tom všem ještě na pana Rudolfa Desenského nebo Cesara Millana **), to se už jednomu po nocích nechce. Za těchto podmínek musí záchranáři čekat na policii, a to je, ať tak či onak, zdržení…
Výzva 20:09:11 h CET / naléhavost 2 / kdo: muž asi 17 let / indikace: dušnost / co se stalo: zrychlené dýchání, dušnost, leží / kde: RD / Pozn.: Rozrušená volající, obtížná spolupráce.
Tak tahle výzva nezní hezky. V současnosti se mnozí z nás setkali i s infarktem v mladém věku. Cestou jsme si vzpomněli na jednoho mladíka s čerstvou občankou a čerstvým infarktem. U branky čekal starší muž se slzami v očích a roztřeseně nás posílá dovnitř. „Manželka je u něj, je úplně bez sebe!“ hlásí. Doktorka se bez zaváhání vrhla do nitra domku… za chvíli byla zpět. „To je případ pro tebe,“ vyzvala mě. Zmateně jsem ji následovala. Na podleze kuchyně ležel pacient. Těžce dýchal, prudce bušící srdce a záškuby končetin. Vedle něj na zemi sedí uplakaná paní a hladí jej po hlavě. Krásný hnědý retrívr už viděl nebeské louky. „Pomozte mu, prosím vás, ať se netrápí…“. Asi vteřinové ticho se táhlo jako dlouhé minuty. Cítila jsem, jak na mě všichni koukají. Co tedy? Díky, můj veterináři, který jste zasvětil pouhého lidského záchranáře do základů péče o mazlíky. Píchli jsme kanylu a pejska uspali. Lékařka se pak ještě chvíli věnovala majitelům a naordinovala uklidňující léky na noc. Shodli jsme se, že to byl moc smutný výjezd…
A závěrem vybírám zápis z Knihy úrazů na jednom ze stanovišť záchranky.
Úraz – poranění zvířetem, škrábance v obličeji. Oko poraněno nebylo.
Jak se to stalo: Záchranář poskytující pomoc pacientce byl napaden bojovou kočkou.
Bližší popis události: Paní ležela na gauči, skláněl jsem se nad ní a umisťoval elektrody EKG. Pozn. Od vedle pořád ňafal nějaký mrňavý pes, špatně jsem paní rozuměl. V tu chvíli mi do obličeje vyskočila kočka schovaná za postelí, syčela a zeškrábala mi obličej a pak i ruce, když jsem se jí chtěl zbavit.
Doplnění úrazu: Škrábance ve tváři se zanítily, nutná antibiotika. Neschopnost 3 dny.
A dohra: Na pracovníka byla paní Y (pacientka) podána stížnost pro hrubé chování k domácímu zvířeti. Údajně jej provokoval a hrubě odstrčil!
Máme psa a kočky. Víme, že by za nás dali život. Když jde návštěva, pro klid všech účastníků je vhodné aspoň pro začátek dodržet základní obezřetnost. A to znamená i první poučení návštěvy, hlavně pak takové, která nemá vlastní zvíře (ale vlastní dítě).
————————-
*) Shylock – postava z Kupce Benátského (Shakespeare, kolem r. 1600), lichvář, který požadoval na úhradu dluhu libru masa kupce Antonia a to z místa, které si sám vybere…
**) Desenský a Millan, psychologové psích duší aneb ti, co mluví se psy