Tak jsem měla narozeniny. Není to nic zvláštního, děje se to každý rok a ani to moc nebolí. Jen je čím dál méně svědků.
Ještě nejsem ve věku, kdy bych deptala okolí dotazy „no, schválně, kolik byste mi řekli, že mi je?..no?? .. tak mě pusťte sednout!!“
Jen mě víc a víc překvapují čísla, napsaná v dokladech, asi tisková chyba? Pokud pominu, že v tomto věku byla Barunčina babička moudrou stařenou, cítím se lépe a jsem na tom i objektivně lépe než před deseti lety.
Čas od času si vzpomenu i na své dávné kolegyně z prvního zaměstnání a čekám, jestli se můj pohled na ně s lety změní. Jedna byla tehdy, v porovnání s mými telecími dvacetinami, máma od rodiny „v letech“ (bylo jí asi 40) a druhá, tehdy důchodová, šedesátka, byla vtipná dáma, jako by chtěl mít každý za přítelkyni. V čem je rozdíl? Ač blahobytná čtyřicítka juchala v květovaných mini a odbarvenou napudlenou kšticí pohazovala za špulení rtů, které mohla překonat snad jen teta Kateřina ze Saturnina od Zdeňka Jirotky, v mých očích prostě byla stará, stará, stará a to už dlouhou dobu. Druhá kolegyně chodila o holi (po pádu z motocyklu). Čím to ale, že pro všechny byla ta „frajerka s hůlkou“? Nosila kalhotový kostým a perly, byla bryskní, sarkastická, vtipná a úžasně se smála. Ona prostě stará nebyla, A nebyla ani od dalších dvacet let později, kdy jsem ji náhodou znovu potkala. No řekli byste o lišácké moderní babičce Hanákových v kouzelném podání Marušky Rosůlkové, že je stará bába? Možná, ale asi jen jednou, než byste byli po právu skláceni rukou této rozkošné dámy v rámci nácviku literárních vražd.
Věk není v občance, věk je opravdu stav mysli. Naštěstí. Naštěstí?
A na závěr, i v našem kultu mládí a úspěšnosti, jsme na označení „senior“ pyšní – jen se musí pojit se správným podstatným jménem, jako třeba „senior konsultant“ … samozřejmě s náležitým finančním ohodnocením 😀
#narozeniny #věk #emoce #stáří