Tělo a duše … úvaha

10. 05. 24
184

Vím, že v poslední době v mých článcích často sklouzávám k psychózám a dalším obtížím lidské duše, ale na rčení „ve zdravém těle – zdravý duch“, anebo také obráceně, něco vážně je. Těžko se fyzicky dokáže dát dohromady ten, kdo je drcený depresí a úzkostmi a ani nejzdravější z nás nevydrží bez úhony stálý psychický tlak. A když jsme u těch rčení tak „častá krůpěj i kámen proráží“. To platí také pro obě strany mince. Fyzickou i psychickou.

Já si to už asi fakt hodím…“ v posledních dnech tohle slyším podezřele často. Nevím, co se děje a jestli jde jen o mé okolí nebo jde o fenomén dneška.  Běhá mi z toho mráz po zádech, protože vzpomínka na několik nedávných výjezdů ohavně reflektovala právě tuto reakci.

Výjezdy k „otevírání bytu“ jsou trochu jak stírací losy. Také nevíte, co se vám povede setřít. Třeba dítko hrající na počítači Call of Duty se sluchátky a neslyšící bušení na dveře – to si nakonec setřou rodiče. Dále pak jsou losovány různé pády až po prázdné byty a bohužel až po terminální případy.

CET 11:22:19 h, výjezd: otevírání bytu, volá pracovnice sociální služby, obyvatel bytu nereaguje na zvonek.

Dojíždíme na místo, zde už hasiči přistavují žebřík, aby mohli do bytu přes balkonek. Vstupní dveře jsou bezpečnostní a není tedy snadné je vyrazit, Klíče samozřejmě v zámku zevnitř. Dáma, která volala, nervózně přešlapuje vedle policisty: „Musím tu čekat? Mám další klienty, co čekají na obědy!“ Zjišťujeme, co o klientovi obědonoška ví a dozvídáme se, že: „Jo, on je na vozíku a rodinu má někde v kelu a jinak se vůbec nebaví a nikdy nic nechce.“ Takže ji propouštíme, a doufáme, že podle celkem logického předpokladu došlo u pacienta jen k pádu. Čekáme s policisty u dveří až nám hasiči otevřou. Ale nakonec ta bledá figura, která stojí mezi dveřmi, je jen odrazem vitálního hasiče, který skočil první na balkon. Ukazuje nám do panelákové kuchyňky. Zde už nejsme nic platní. Pán se oběsil na elektrické dvojlince a klice okna.

O pár dnů později nás večer volala policie, že by potřebovali ošetřit dvanáctiletou dívku. Dívka se údajně nervově zhroutila, slovy výzvy: „psychóza“, a upřesnění: na žádost policie, problémy doma. Další informace chyběly. Na místě jsme našli dívku sedící v policejním voze. Byla bledá, nereagující na oslovení, hledící do dálky a vlastně do sebe, kývala se dopředu a dozadu. A pak jsme se od policistů dozvěděli, jaký příběh byl za tímto stavem. Matka pacientky se šla osprchovat, ale dlouho nešla, a protože toaleta v domku je umístěna v koupelně, dívka na matku bouchala, že nutně potřebuje. Zevnitř bylo slyšet jen tekoucí vodu, tak nakonec tedy vstoupila. Matka se ve sprchovém koutě oběsila na saténovém pásku županu…

Ani nález turistů na verandě trampské chatky nebyl z nejpříjemnějších, Upřímně, spíš byl dost hororový. Majitel srubu se na trámku oběsil a bylo to už před nějakou dobu. Snad noční můry nálezců budou mírnější o fakt, že byla zima a tělo nebylo poškozeno teplem.

Nechci se teď pouštět ani do psychologie ani do filozofování, ale zdá se mi, že často ti, kdo výbušně deklarují úmysly „si to hodit“ nakonec tak neučiní. Třeba to je i proto, že to svým výbuchem ze sebe nějak dostali… Doporučuji ovšem u těchto jedinců sledovat nástup fáze tichého zadumání (slovy klasik „je zádumčivý“) a omezení právě těch ozdravných výbuchů. Může docházet ke zlomu, a tak i možné realizaci…

5 3 Hlasů
Hodnocení
Odebírat novinky
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejhlasovanější
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře