Z rádia zvěstuje Petr Kotvald, že se “těší na Ježíška“ a i my koukáme, copak nám náš Dispečink asi zase nadělí…
Štědrodenní stanoviště záchranky. To ráno jsme se při střídání směn nad kávou a cukrovím těšili, že je Štědrý den a tak by mohl být na zdravotní frontě klid. Všichni budou chystat, bude vládnout pohoda, klid a sounáležitost a nikdo nebude toužit po výletu do nemocnice. Dál od pravdy jsme dnes snad ani být nemohli.
Ranní výzva v CET 07.23.01 hod, indikace PSYCHOZA s poznámkou „otevírání bytu“, žena, volá syn, že matka mluví o sebevraždě. V podstatě se jedná o poměrně častou výzvu, zvlášť v emocionální době Vánoc. Dnes má však část výzvy hovořící o otevírání bytu výraznou pachuť. Nechce se mi. Vůbec. Mé poslední otevírání bytu před pár dny bylo spojené s hodně nepříjemným zážitkem. Dům plný výbušnin nás tehdy propustil snad jen zázrakem a v dokladech mi přibylo nové datum narození…*) Na místě dnešního zásahu se setkáváme s posádkou policejního prvosledu. Stejný policista, který se mnou byl v pekelném domě. Rozpačitě na sebe koukáme a pomalu vyrážíme.
Dnes je dobře, máme Štědrý den a paní si chce jen popovídat. Hlavně ji zajímá, jestli jí budeme dávat prášky. A když se dozví, že nikoli, že na to musí do nemocnice, úplně okřála, že ona taky žádné nechce, že chce jen chvíli pozornosti.
Celý den jezdíme, na stole na stanovišti stojí ledové ranní kafé a snídaně. Ježíšek, přestrojený za náš Dispečink, nás častuje výzvami s různou závažností. Střídají se nám teploty, průjmy, zvracení. Opaření obličeje při kontrole postupu vaření polévky v parním, tedy papinově hrnci. Záludnosti upouštění páry u tohoto pekelného stroje jsou opravdu taková vyšší dívčí… A další, kdo si nás žádá je sedmnáctiletá slečna se silnou a bolestivou menstruací. Ke zděšení rodičů vznáším v podstatě první otázku, kterou bude po mně chtít zodpovědět přebírající gynekolog v nemocnici: „jste virgo intacta? Nemůže jít o mimoděložní těhotenství?“ … po dceřině odpovědi se domácí vánoční atmosféra v této rodině dost zahustila.
Blíží se večer. Se stromečkem se nám neslučuje ani další klient naší přepravně záchranné služby.
CET 16:54:33 CET, výzva BEZVĚDOMÍ DÝCHÁ, muž 47 let. …vyrážíme jak na rallye, které se mění v závod formulí ve chvíli, kdy postižený přestává dýchat, což nám s řevem oznamuje navigační tablet. Na místo dojíždíme před druhou lékařskou posádkou. První radost máme z faktu, že pacient nejen, že dýchá, ale už začíná pomalu i vnímat. Manželka v hysterické křeči hlásí, že se muž byl sprchovat a na se chvíli natáhnul. Pak najednou přestal reagovat a chrčel. Rychle pacientovi namotáváme na paži manžetu tonometru, lepíme defibrilační elektrody a ted zajistit žilu pro případné podání léku. V tu chvíli muž otevírá oči naplno a říká „Jéé, vy jste krásná…můj soukromý anděl, viděl jsem tě první, pojď ke mne..“
A při měření tlaku mi šeptá do ucha tajemství: „víte, my šukali, děcka jsou u našich a tak jsme na to vlítli!“ mrká a je vidět, že v jeho případě ještě k uspokojení potřeb nedošlo plně. „Bylo to po třičtvrtě roce!“ dodává a pevně mi drží ruku a o jeho představách a cílech není pochyb. Doktor se na něj ukázkově zaškaredil: „Klid, chlape, před chvílí jste se vypnul a ještě nedáte pokoj! A pamatujte si, jít na vrcholný výkon bez tréninku je nebezpečné!“.
Vysvětlovat rozvernému pacientovi, že obtěžování záchranářů se sexuálním podtextem není povoleno ani pod lékařským dohledem, musel lékař opakovaně….
V tomto případě pacient upadnul do hlubokého bezvědomí a chrčel. Žena správně uvolnila jeho dýchací cesty záklonem hlavy.
Poslední denní výjezd byl na nešťastníka, který se pořezal na ruce při přípravě večeře a nutně potřeboval na chirurgické ošetření. Na místě jsme konstatovali poranění ukazováčku levé ruky, na bříšku prstu byla možná dokonce až centimetrová ranka, která dokonce prošla kůží. Pacient však důrazně trval na převozu na specializované oddělení. Specializovanější než urgentní traumatalogii fakultní nemocnice jsme nevymysleli. Jen se obávám, že poškozený čekal v čekárně za akutnějšími případy tak dlouho, že mu prstík samovolně srostl sám.
Všichni dávno víme, že doba od adventu po tři krále je prubířský kámen vztahů ve všech směrech. I proto nepřekvapí nikoho prosba kolegy. V noci volá na stanoviště a prosí noční směnu, aby byl informován, kdyby byl výjezd k někomu z jeho příbuzných. Večerní sváteční nálada v rodině se postupem času dostala do úplně jiné než sváteční roviny. Gradující osobní vztahy hrozily propuknutím pozoruhodné škály zhoršení onemocnění různých více či méně zainteresovaných členů rodiny. Naštěstí nebyla záchranářská intervence v tomto případě zapotřebí. Domácí “Itálii” nakonec zvládli se ctí, byť možná ne úplně noblesou, ale bez účasti kterékoli ze složek IZS – a to se počítá!
*) tento příběh jindy