Miluji rána po noční! Člověk při cestě ze záchranářské mise, nebo ať už má noční spojenou s jakoukoliv profesí, tak může zahlédnout krásné východy slunce i tu nahodilou barevnou hru, kterou tato paráda přináší všemi možnými hrami odrazů a stínů. I fotografové mají brzká rána za magická a pro svou práci za esenciální. Ano, miluji tuto zajímavou a mnohdy leckterým spáčem opomíjenou část dne!
Pak se ale k realitě přidává ta odvrácená strana mince, kdy je člověk po náročné službě doslova vyždímaný a ze všeho nejvíc připomíná zombie. Především to platí pro rána po několikáté noční službě v řadě… Úplně však nejoblíbenějším hitem je ranní „domácí přivítání“. Ať už je to znechucený dotaz „kde jsem byla, že se neumím z toho mejdanu vrátit v noci domů“, nebo přidání zlé sliny „když tedy přicházím až ráno, ať si táhnu, odkud jsem přišla….“ tak z člověka nějaká ta epika ranní rosy v trávě prosvícené sluníčkem velmi rychle vyprchá.
… to bývá zrovna to, co úplně nechci. Bohužel nikdy nevím, kdo na mě doma právě čeká. Jestli je to pan Jekyll nebo Hyde. Nechci vše shazovat na nemoc nebo na Němce, po němž je pojmenovaná, ale ten „kdo nebo co“ se usídlil v hlavě mého muže, je prokletý démon.
A jaké jsou výjezdy před koncem noční směny? A co je příčinou toho, že se po celonočním trajdání po okrese, ještě dostanu domů se zpožděním? Podíváme se na průřez ranních výzev.
Zaměřila jsem se na své výjezdy, které přišly mezi pátou a půl sedmou ranní. Je to tedy v době, kdy už se dá doufat, že dorazí střídající směna.
CET 04:50:42 h – žena, 51 let, udává nespecifické neurologické obtíže. Na místě zjišťujeme, že dáma absolvovala za poslední týden čtyři vyšetření na neurologii. Tvrdí, že od posledního vyšetření trpí výpadky vědomí. Na dotaz, kdy se to stává a jestli to má nějaký spojovací moment, odvětila, že jí ráno zazvoní budík a ona (po jeho vypnutí) se zase „úplně propadne a i zaspí“. To ale nebylo hlavním důvodem. Volá hlavně proto, že jí dnes bolí jen půl hlavy a nikoliv celá, jak je zvyklá. Tak chce vědět proč. Je nedělní ráno…
Se začínajícím jarem se nám začínají množit ranní výjezdy na epileptické záchvaty. Docela by mě zajímalo, co je toho příčinou. Všichni zatím jen krčí rameny, nikdo ani náznakem netuší.
CET 05:32:33 h – muž, čtyřicet let, výzva na dopravní nehodu, auto nabourané do stromu, řidič úplně zmatený, blábolí, neví, kde je, kdo je a co se vůbec stalo. Přes bradu mu z úst po krku stéká pomalu zasychající krev. Po vyloučení hypotézy, že se jedná o upíra opilého krví, uvažujeme o otřesu mozku s prokousnutým jazykem nebo rtem. K diagnóze pomohla nakonec kartička pojišťovny řidiče. Velmi osvíceně na ní měl výrazně napsáno, že je epileptik. Ranní epileptický záchvat jej vyhodil ze silnice a strom zpomalil jeho let do polí. Naštěstí kromě pokousání jazyka jiné poranění neutrpěl.
CET 05:55:51 h – muž, 77 let, bolesti na hrudi. Poznámka od dispečinku informuje, že volá syn, který není na místě. Pán, který nám otevřel, se hrozně divil, cože tam děláme a co vlastně od něj nebo na něm chceme. Ukázalo se, že pán je profesí a celoživotní láskou veterinář, a po ránu zakopnul o jednoho ze svých pěti psů. Při tom narazil do dveřních futer a bolí ho teď hrudník. Bolesti na hrudi rázně odmítnul! Nalil nám čerstvě překapanou kávu a po sepsání papírů nám popřál dobrou noc.
Na tomto místě jsem si vzpomněla na jiný pád přes psa. Můj kamarád, ve věku 51 let, také takto po ránu uhýbal svému psovi, až upadnul v koupelně a praštil se do obličeje umyvadlem. Podělil své příznivce na sociálních sítích sadou fotek oděrek a otoků v obličeji a hlásil, že to bude v pohodě, že do sebe hodí brufen a přes den si pak skočí na rentgen. Nějak to ale nestihnul. V poledne jej odvezla záchranka z práce a po pár dnech už nedal na sítě svůj obvyklý post. Zemřel. Masivní krvácení do mozku.
CET 06:09:23 h – muž, 41 let, skladovací hala, závrať. Na místě nás naviguje na místo agilní ochranka, všichni běhají jak mravenečci a hned nám přináší na nosítkách nehybně ležícího muže. Trochu nás vyděsili. Překládáme jej do auta a po zabouchnutí dveří se pouštíme do vyšetření. Stručně: Muž dorazil do práce na směnu od 6 hodin, zavázal si pracovní obuv a při narovnání se mu hróóózně zamotala hlava. Tak si přeje okamžité důkladné vyšetření u odborníka…
Nudný výjezd, já vím. Ale takových je opravdu hodně. Podobný výjezd se zdá v porovnání s daleko vážnějšími případy, o nichž píši, celkem fádní. Na druhou stranu, třeba nechybělo mnoho a závrať mohla pána postihnout již při výkonu pracovních povinností na štaflích, ve vysokozdvižném vozíku nebo třeba na odlehlém místě ve skladu, kde by jej dlouho nikdo neviděl. V takovém případě mě napadá jediné. Nezanedbávejte prevenci a zejména choďte včas k lékaři!
CET 06:19:11 h – žena, 34 let, dysartrie, zmatenost. Podle informací získaných dispečinkem se obáváme ranní cévní mozkové příhody. U nich jsou právě poruchy řeči četným příznakem. Na místě jsme nalezli zmatenou mladou ženu. Ležela na zemi, pomočená a pokousaná. Teď už bylo nepochybné, že se jedná o epileptičku po právě prodělaném záchvatu. Chystala do práce a při obouvání dostala záchvat křečí. Bohužel shoda náhod způsobila, že jednu nožku měla již obutou v kozačce na jehle, druhou jen napůl. Nešťastně upadla tak, že si ještě ke všemu zlomila kotník.
CET 06:29:20 h – samozřejmě, prima čas, paní 65 let volá, že má vysoký tlak. Při našem příjezdu má zjevně velkou radost, jak rychle jsme dorazili, a hned se hrne do auta, ať ji odvezeme do nemocnice. Stálé popohánění k odjezdu je podezřelé až do chvíle, kdy se dáma svěří, že je na sedmou objednaná na vyšetření a že jinak, než rychlou by to nestihla…
A jako poslední, ale v neposlední ředě četnosti, bývá takto zrána zprůchodňování sad neprůchodných močových katetrů. Většinou imobilní pacienti mívají problémy nad ránem.
Tak sedím za volantem auta stojícího již doma ve dvoře, motor vypnutý a sbírám síly vyrazit do domu. Kohout se pohupuje na plotě a potměšile na mě mžourá, za dveřmi již kníká pes. Jdeme na to.