„Obrana v telefonní budce“, i tak bývá někdy označována tato odnož kung-fu. Ty, kdo už neví, co to telefonní budka vlastně je, odkazuji na ikonické červené budky Spojeného království nebo si prostě představce pouliční prosklenou krabici, kde byl v pravěku zavěšen veřejný telefon. Rozhodně se nejedná o „TARDIS“ doktora Who … budky byly mrňavé a některé osoby neměly šanci se v nich ani otočit. Ale zpět. Sebeobrana podle Wing Chun je primárně na krátké vzdálenosti, kdy není možno utéct a je možno využít jen ekonomické pohyby.
Vzpomínám na zásady, které mi tloukl do hlavy před lety můj instruktor při lekcích pouličního boje.
1) Útočník neočekává, že utrpí bolest. To je výhoda napadeného, a tak může útočníka překvapit.
2) Očekávejte bolest a zaútočte co nejbrutálněji, abyste se od útočníka odpoutali.
3) Jako zbraň se dá použít úplně vše.
4) Nikdy nekontrolujte, co se útočníkovi stalo a v jakém je stavu – ZDRHEJTE!
Kéž by to bylo vždy možné. I my máme pokyn, že agresora máme uzamknout uvnitř sanitky a přivolat pomoc. Jenže někdy ke krizi dojde na dálnici při rychlosti 120+ km/h. Než půjde bezpečně zastavit, připadá to záchranáři občas jako věčnost. Třeba pokud se probere dosud klidný opilec a rozhodne se vyskočit z auta za jízdy… Automatická blesková reakce, kdy záchranář hmátnul po tomto náhle zaktivizovaném přepravovaném a zachytil jej, sice odvrátila to nejhorší, ale také stála zachránce vyluxované rameno a zbytek cesty velice živého opilce.
Své ví ledaskdo z nás i o bodu 3, hlavně ten, kdo už měl kolem krku kabel od tonometru.
Snad každý už vezl zadrženou osobu z některé z policejních služeben. Oblíbeným trikem zadržených je rozebíhání se proti mřížím nebo zdi s cílem sebepoškození (s vidinou následně žaloby na policejní násilí). Tyto osoby, většinou ještě pod vlivem všeho možného, pak ve velice afektovaném stavu převážíme na ošetření v doprovodu osvalených zakuklenců. Ale ani tak to nebývá často klidná jízda. Přece jen klasická záchranka není stavěná ani vybavená na převoz agresivních osob.
Ale jsou i jiné případy. A tehdy je třeba zase vší silou zkoušet neklidného pacienta udržet na místě.
Výzva 14:30:11 h CET, naléhavost 2 s lékařem, kdo: muž 35 let, indikace: úraz, co se stalo: pád z kola s bezvědomím.
Na místo jsme dojeli během pár minut a lékařské auto vzápětí po nás. Jako první potíž se ukázalo, že určení místa „u můstku pod kopcem“ bylo zavádějící. Můstků jsme našli vícero a samozřejmě šlo až o ten poslední.
Cyklista, sice s helmou, na konci sjezdu na silnici vjel do kamínků u krajnice. Kolo sklouzlo a muž asi v pětačtyřiceti kilometrové rychlosti přeletěl řídítka a skončil za strouhou v trávě. Otřesen seděl na kraji silnice a odmítal ošetření. Bez pomoci vstal a chystal se odejít. Z levého ucha mu ale vytékal pramínek krve. Lékař raněného přesvědčil, aby se nechal vyšetřit v nemocnici. Uložili jsme jej tedy do vakuové matrace, umístili krční límec a zajistili periferní žílu na cestu.
Klid po cestě se po dvou minutách zvrtnul. Do cyklisty vletěl démon a začal nadávat, kopat kolem sebe a snažil se vyskočit a inzultoval záchranářku. Pokřik řidiče z přední části vozu „sestři, kdybys pořádně jedla, tak ho přepereš raz dva!“ byl velmi povzbuzují a motivující. Venkovní teploty dávno překročily třicítky a uvnitř byla už přímo sauna. Patnáctiminutová cesta do nemocnice se proměnila v drsné kolo řecko-římského zápasu. Protože udržet pacienta vleže, aby se jeho krvácení do mozku nezhoršilo, byl pekelný úkol (… vysvětlit pak doma modřiny všude možně po těle byla další ďábelská výzva :-).
V tuto chvíli je jasné, že pokud se pacientovi podaří se vymanit z vakuové matrace úplně a na nosítkách se posadit, má navrch. Pak už bez použití drsných postupů těžko někoho za jízdy udržíte…
Takové a podobné výjezdy jsou náročné pro celou posádku – jak pro záchranáře zavřeného vzadu v sanitním voze, tak i pro toho, který sedí vpředu za volantem. Vozidlo byť bliká a huláká do dálky, málokdo respektuje a také není z bezpečnostních důvodů zastavit mírnix-týrnix kdekoli. A zastavujte tzv. na pětníku, pokud máte na tachometru 140 km/h…!
Nejen návykové a psychotropní látky, ale i různá onemocnění a poranění mozku mohou rozumné klidné bytosti změnit v monstra.