MACHONET

Stál výhrůžně mezi dveřmi, které téměř vyplňoval a upřeně na nás hleděl. “Kam jdeš?” blýskal po mně očima. “A kurva!” vyjekl řidič a obezřetně couval zpět do vozu záchranky. “Dobrý den,” říkám a klopím oči. “Já jdu pomoci panu X!” “Che, to by mohl říct každý!” zavrčel nepřátelsky. “Vážně…“ přemlouvám ho. „…budete celou dobu u […]

Malý Alí Baba Ben Alí Baba Ibn Alí Baba stál před obrovskou horou, zlostně dupal a ječel kouzelnou formulku, kterou mu prozradil děda: „SEZAME! OTEVŘI SE!“… a nic. A stále nic. Podobně si může připadat kdekdo. Něco podobného jsem zažila i já, když jsem si v mrazivém zimním ránu v Brně zabouchla klíče i telefon v aute a […]

V poslední době čím dál více chápu pana Dixona, který nemaje v repertoáru vhodný výraz obličeje, použil v zoufalství obličej nazvaný „pohlavní život starých Římanů“. S touto postavou půvabné knihy Kingsley Amise (Šťastný Jim) máme my záchranáři společné to, že opravdu některé situace není úplně snadné vystihnout běžným výrazem (nebo slovníkem diktátu doby trefným „emotikonem“). Už samo označení Jimova […]

„Obrana v telefonní budce“, i tak bývá někdy označována tato odnož kung-fu. Ty, kdo už neví, co to telefonní budka vlastně je, odkazuji na ikonické červené budky Spojeného království nebo si prostě představce pouliční prosklenou krabici, kde byl v pravěku zavěšen veřejný telefon. Rozhodně se nejedná o „TARDIS“ doktora Who … budky byly mrňavé a některé […]

„…horký dech plný vášně, jemně rozevřené vlhké rudé rty, oči zamlžené touhou a chtivé prsty nedočkavě zkoumají tajemná údolí i vrcholky těla, slastné steny se mísí se vzdechy, divoká extáze, vyvrcholení se už už blíží… !!!“ V dnešním příspěvku se nám červená knihovna trochu posunuje směrem k různým dalším odstínům. I když zrovna nemám opravdu na mysli […]

Máme za sebou už skoro dva podivné roky. Za tu dobu jsme ještě více vylepšili své schopnosti expertů na vše, především, pak (mimo hokeje, samozřejmě) na zdraví a léčení vůbec. Nejen naší společností proběhlo několik vln různých radikalizací – rozdělení společnosti a bohužel i rodin je markantní. A to světem zamával jeden prťavý virus. To […]

„…její karmínové rty se lehce dotkly okraje broušené sklenice a hluboké oči, ukryté pod delikátním obočím této plaché krásky, opatrně zabloudily pohledem k němu. On, vysoký, charismatický, celý jeho mužný vzhled byl korunovaný masivními značkovými hodinkami na zápěstí. Vše značilo muže úspěšného a dobře situovaného. Prudce se otočil… a jejich oči se setkaly. Zastavilo se jí […]

V zavírajících se očích probleskla náhle živá jiskra a unavená chůze se jako kouzlem změnila v tygří skok: „Koblihý!!“ zajásal záchranář z končící noční směny. S plnou pusou a odfukujíc cukr, referoval, že auto je doplněné a připravené do další akce. Denní směna ještě rozespale mžourala do hrnků s horkým ranním životabudičem a tupě hleděla na mizející snídani. Řev vysílačky […]

Tento babiččin válečný pokřik mě provázel celé útlé dětství. Byl pravidelně doplňován o zdůvodnění: „…co kdyby tě porazil autobus a odvezli tě do nemocnice.“ Hlavně jsem toto slýchala v okamžiku, kdy jsem podloudně prodlužovala životnost ponožek na dvoudenní jejich obracením naruby. Ona ta má nečistotná lenora (tehdy to ještě nebyla noblesní paní prokrastinace*), jak se dnes […]

»„Naučím tě tancovat po našem, cizinče!“ zařval Rychlopalný Bill a jeho šestiraňák promluvil. Pod nohama příchozího vykvétaly obláčky prachu od kulek a k nim se přidávalo staccato bot muže uskakujícího před střelami… „To mi zaplatíš, hombre!“ drtil mezi zuby s nenávistným pohledem na chechtajícího se Billa…« Tolik k navození správné nálady k první silvestrovské vzpomínce. S tou přišla letos do […]

…poslední Vánoce jsou trochu podivné. Světem mává „pidivirus“ a potměšile se nám chechtá. Letošní svátky z pohledu konzumu jsou vyjádřením přesných čísel z nepřesných zdrojů (statistik) prostě bezva. Obchodníci se dostali na čísla v prodejích jako před dvěma lety, počty nakažených virem stále klesají (už ani nevíme ve srovnání s čím) a lidé se míhají po ulicích […]

Poměrně dost stěn máme zateplených zevnitř. Ve dvou řadách. Prostě – knihovna jak se patří. Takže pátrání po jedné konkrétní knize se většinou hodně protáhne. Buď proto, že cestou narazím na mnohé jiné pozapomenuté literární skvosty, nebo najdu ty dříve nenalezené. Teď jsem zcela neplánovaně skončila u čtení Le Sageova Kulhavého ďábla *) a musím […]